Pálit na Pavla Francouze opět bylo zbytečné. Litvínovský brankář třinecké salvě v sedmém finále odolal, pochytal šestatřicet třineckých střel a mistrovskou výhru 2:0 ozdobil čistým kontem. Pak seděl v kabině, dýchal dým doutníků a byl šťastný. Pochopitelně.
Jednoduchá otázka, už si svůj úspěch uvědomujete?
„Pocity jsou úžasné, samozřejmě. Prvotní nadšení po příchodu do kabiny odpadlo, člověk si to začíná uvědomovat. Je to všechno smíšené dohromady. Obrovská úleva v první řadě, obrovská únava a samozřejmě neskutečná porce štěstí.“
A zadostiučinění? Nebýt neregulérní brankové konstrukce, tak série mohla končit po pátém duelu.
„Nechci se k tomu už tolik vracet, ale asi by to mělo být téma pro vedení extraligy. V takhle důležitý moment to bylo opravdu fatální a doufám, že už se to nikdy nikomu nestane. Když média zjistila, že to mělo platit, tak to bylo strašně frustrující. Pak jsme prohráli šesté utkání doma, v tu chvíli to hodně mrzelo.“
Ale překonali jste to.
„Snad nás to i zdravě naštvalo, chtěli jsme to vrátit na naši stranu. Když jsem si ve čtvrtek přečetl článek na isport.cz, kde byla fotka s pukem v brance… Přiznám se, že se mi v tu chvíli úplně sevřel žaludek.“
Cítili jste, že vám ta série trošku vyklouzává z rukou?
„Šli jsme do ní jako outsideři a najednou jsme vyhráli hned ze začátku dvakrát venku. V tu chvíli se všichni v Litvínově viděli na oslavách po čtyřech vítězstvích, že bude hotovo. Jenže tak lehké to být nemohlo. Naopak to bylo obrovsky těžké. Ten poslední krok… Prostě to nešlo a bylo nesmírně náročné sem jet za stavu 3:3.“
Co vám dodávalo víru?
„Že jsme obrovská parta bojovníků. Že jsme to v celé té sezoně dokazovali, že jsme ve svém středu měli obrovské hráče jako je Růča. Nebudu říkat, že jsme v tom rozhodujícím zápase soupeře přehráli. Měli jsme i štěstí, ale zasloužené to bylo.“
Zakončil jste sezonu nulou, pochytal jste 36 střel. Jak jste duel prožíval?
„Začali jsme hned oslabením, tam měl Zbyňda (Irgl) obrovskou šanci, já jsem se tam jenom nějak válel a trefilo mě to. Pak nás tam dvě minuty mleli a já byl opravdu hodně zadýchaný. Jenže ubránili jsme to, neinkasovali a to člověka povzbudí. My jsme si prostě řekli, že to ubráníme za každou cenu. A dokázali jsme to.“
Neinkasovat jako první, to rozhodlo?
„Asi ano. To jsme si zkusili doma. Byli jsme moc nervózní z toho, že jsme to chtěli urvat, ukončit. Úplně se nám to vymklo z rukou a ten šestý zápas byl jako zlý sen pro nás všechny. Naštěstí jsme se semkli a zvládli to.“
Navíc videorozhodčí tentokrát neuznal jeden zásah proti vám. Viděl jste, jak se puk dostal do sítě?
„Odrazilo se mi to od ramena do tyčky, to jsem tak jediné viděl. A pak jsem viděl, že je to v brance. To jsem se vyděsil, na druhou stranu sudí hned rozpažil a záběry z kostky mě pak uklidnily úplně. Bylo to od Erika Hrni kopnuté, to nemůže platit.“
Co vás čeká teď?
„Cesta z Třince do Litvínova je dlouhá, takže tam je prostor na slavení. Ve městě jsou snad všichni na nohou, tak uvidíme, jak to tam bude v následujících dnech probíhat.“
A váš program? Tušíte, zda se připojíte k reprezentaci?
„Netuším, jak to má pan Růžička rozmyšlené. Samozřejmě jsem viděl, jak chytá Saša (Salák), Kuba (Kovář) a k dispozici už je i Ondra Pavelec z NHL. Takže já si na to nějak nemyslím, případně si odpočinu. A kdyby vyšlo místo trojky, tak si to bych si to moc užil.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
