+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Jiří Punčochář
13. července 2011 • 08:46

Vzpomínky na Jiříka: Na stroj smrti čekal pět let

TOP VIDEA
Jak dal bek Bayernu supergól patičkou? Běžel 74 metrů a třikrát si narazil Jak dal bek Bayernu supergól patičkou? Běžel 74 metrů a třikrát si narazil
Jícha se loučí s kariérou. Byla snová, teď chci být s rodinou, hlásí Jícha se loučí s kariérou. Byla snová, teď chci být s rodinou, hlásí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Do travnaté dráhy se opírá slunce. Jedno letadlo odtud vzlétne, další za pár desítek minut přistane. Život na letišti v BrněMedlánkách, kde se v pondělí zřítil a zahynul legendární hokejista Jaroslav Jiřík, se sice nezastavil, temný stín tragédie je ale poznat všude. Ti, kteří Jiříka znali, se dál baví o tom, proč jejich kamarád zemřel. A vzpomínají na chvíle s ním..



Pět let čekal Jaroslav Jiřík na dokončení ultralehkého letadla, s nímž v pondělí dorazil na letiště v brněnských Medlánkách. Měl ho teprve pár dní a velmi se z něho radoval. Když s ním čekal na vzlet, přátelé si ho s ním zvědavě prohlíželi.

„Jarda byl hodně oblíbený, neznám nikoho, kdo by proti němu řekl křivého slova. Znali ho tady i jako hokejistu,“ říká jeden z jeho přátel. Sedí v restauraci nad startovací dráhou a hledí směrem k místu, kam Jaroslav Jiřík, první Čech v zámořské NHL, v pondělí tragicky dopadl.



Medlánecký Aeroklub patří k největším v republice a pro místní není jen letištěm, ale i cílem setkání. Chodí tam na procházky, na kofolu, popovídat si. Leží v krásné přírodě téměř na kraji Brna. I Jiřík ho měl hluboko v srdci. Pokud zrovna neletěl, chodil sem třeba venčit psy.

„Poznal jsem ho tady, je to tak dvacet let, jako modeláře. Hned bylo vidět, jak má letadla rád,“ vzpomíná kamarád, který se představí jako Honza. Na Jiříka má spoustu vzpomínek. „Samozřejmě jsem ho znal i jako pilota. Já měl svoje dřevěné letadlo u sebe a říkal jsem mu, že mi nechodí motor. Pak se to podařilo. Letěli jsme každý svým. On volal do vysílačky, že mě vidí pod sebou, užíval si to. Byl to krásný zážitek. Považoval jsem ho za zkušeného pilota,“ říká o něm.

Létání, to je pro mnohé životní styl. Pohled na svět z výšky nad zemí je pro ně neopakovatelný.

Tragická nehoda hokejové legendy
Tragická nehoda hokejové legendy


Tomuto pohledu podlehl i Jiřík. Měl rád okolí Brna, kde se pro ultralehká letadla dá využít několik letišť. Přátele si získal na každém z nich. „Jednou mu prý i za šera rozsvěcovali světla kolem přistávací dráhy, jako kdyby přistávala linka z New Yorku,“ směje se Honza.

Jiřík ale nelétal jen za Brno, kde žil. Vydával se třeba do západních Čech, kde měl část rodiny. Že měl v pondělí při posledním letu udělat chybu, nebo že riskoval, protože měl potíže s motorem, o nichž prý věděl, mnozí odmítají komentovat.

„Nikdo to asi neviděl celé. Podávala se meníčka, bylo tady dost lidí,“ popisuje servírka z restaurace. Jiřík spadl zhruba z výšky padesáti metrů, takže i kdyby měl jeho stroj bezpečnostní padák, už by mu k ničemu nepomohl. Dopátrat se příčiny neštěstí bude ale složité i pro specialisty, protože z letadla skoro nic nezbylo.



Přátele Jiříkova smrt tvrdě zasáhla. „Letadlo za milion, starý řidič, to jsou hrozná svinstva, co se napsalo. Mělo by se to uvést na pravou míru,“ láteří další z mužů na letišti.

„Na letadle byly tisíce hodin brigádnických prací. Nestálo milion. A pilot chodí pravidelně na přezkoušení i zdravotní prohlídky. Není to tak, že důchodce si jen tak sedne za knipl. Já s Jardou jezdím i autem a řeknu vám, že to je velmi zodpovědný člověk. Jarda není hazardér,“ horlí. O mrtvém Jiříkovi mluví stále v přítomném čase.

Kamarád Honza popisuje, jak při jednom letu s Jiříkem po boku musel nouzově přistát. Jiřík prý létal nad ním a vše pozoroval. Jindy dokonce Honza sám zažil podobnou havárii, která se v pondělí stala osudnou jeho příteli. S dřevěným strojem se dostal „do vývrtky“ a zřítil se na zem.

„V takové chvíli věříte, že je konec. Točíte se, nemáte naprosto žádnou šanci. Prostě je konec,“ vybavuje si. „Já jsem měl strašné štěstí, že jsem byl tak nízko, že jsem se nezabil. A taky že jsem nezačal hořet. Jarda takové štěstí neměl.“

 







Klasická verze
Mobilní verze