Chtěl bych se omluvit Dominiku Haškovi za to, že jsem ho už několikrát stejně jako jiní zatracoval. On nám všem totiž letos ukázal, co v něm stále je. Dominika jsem uznával od jeho prvního zisku Vezina Trophy v roce 1994. Po zisku Stanley Cupu 2002 však můj obdiv k němu postupně slábnul. Ne ani tolik aférou v inline hokeji jako spíš jeho neustálými konci a návraty. Velké rozpaky u mě vyvolal svým návratem do Detroitu už v sezoně 2003/04. Tehdy se v jejím průběhu zranil a poté, když nechytal, zbytečně zneklidňoval svou přítomností v kabině Curtise Josepha. A konec jeho angažmá v Ottawě, kde začal ve velkém stylu, ale po zranění na ZOH už nechytal, byl nakonec hodně podobný... I proto už jsem Dominátora tak trochu odepsal a měl za to, že jeho kariéra skončí smutně. Jenomže v této sezoně Hašek k mému údivu chytal v Detroitu lépe a lépe. Sledoval jsem mnoho jeho utkání a viděl Haška stejného jako před pěti lety. V play off jeho forma gradovala. Byl nejlepším hráčem Detroitu a nebýt smolného pátého finále Západní konference, mohlo to skončit i velkolepějším koncem. A tak teď aspoň pomyslně smekám klobouk před uměním tohoto fenomenálního gólmana. Před jeho vůlí i oddaností této hře. Bez něj by v té slavné lize přeci jen něco chybělo. Ale jestliže v létě výstroj definitivně odloží, nevadí. Díky této sezoně odejde jako vítěz a pan brankář. Přesto si přeji to, co všichni fanoušci Red Wings: "One more season, Dáminik." O autorovi| Martin Pešek, Velké Meziříčí
Témata:
