Půjčil si barevnou obruč na hula hoop, několikrát zakroutil boky, ale obruč mu rychle spadla k nohám. „Ne, tohle pro mě není,“ smál se Jaromír Jágr. „Vyzkoušíme si něco jiného...“ Legendární hokejový útočník v sobotu navštívil v Ostravě akci Sporťáček - festival sportu pro děti. Společně se stovkami dětí si s ním různé druhy sportovních aktivit vyzkoušeli i žokej Marek Stromský, hokejisté Vítkovic nebo fotbalisté Baníku.
„Skvělá akce,“ chválil festival Jágr . „Je to ohromný posun proti tomu, co jsem býval já mladý. Tolik možností sportovat jsme neměli. Tolik druhů sportů. Já si jich jenom tady prošel minimálně deset, které jsem v dětství neměl šanci dělat.“
Kromě akrobacie s hula hoop si Jágr zastřílel na hokejbalovém plácku, s respektem okouknul mladé karatisty a taekwondisty. S děvčaty z ostravského Baníku si zahrál alespoň stolní fotbálek. „A vy normálně hrajete i s klukama? To máte dobré, ne?“ vyzvídal u fotbalistek.
Sám prý měl v mládí v podstatě jen dvě možné volby. „Otec měl pro mě jen dva sporty - hokej nebo fotbal. A protože viděl moji postavu a věděl, že budu těžký, tak mě dal na hokej. Ve fotbale by to nefungovalo. Žádný jiný sport jsem nedělal.“ Jaký by tedy volil dnes? „Musel bych si vybrat něco silového, kde bych moc neběhal. Možná ragby nebo americký fotbal.“
Fanoušky v Ostravě pobavil Jágr i svými úvahami o tom, jaké sporty by vybral pro své děti. „Tak...nejdřív se musí narodit, že,“ začal s širokým úsměvem Jágr. „U kluka by to bylo asi jasné - hokej. Ale nenutil bych jej. Nutit není to správné slovo. Jen přitlačit a zavřít dveře... A holka? Tenis nebo golf. Nějaký sport, který holkám neničí postavu.“
I v Ostravě Jágr potvrdil, že blížící se Světový pohár už bude sledovat pouze z povzdálí. Zatímco český výběr se v neděli v Praze poprvé potká na soustředění, elitní útočník Floridy už bude kolegům jen držet pěsti. Trenérům se dopředu omluvil.
„Je velice těžké se rok co rok po pauze vracet a já vím, jak se cítím. Vím, že i kdybych se rozhodl na Světovém poháru hrát, tak bych nepomohl. Vím to, jsem soudný. Vím, kdy hraju dobře, kdy ne.“ Jak se tedy hokejově zrovna cítí? „Právě, že nic moc,“ dodal s úsměvem Jágr.
