Ne, nebudou mezi nejlepšími čtyřmi týmy Evropy. Ne, nebudou bojovat o medaile. Ale i přes tuhle porážku se Srbskem čeští basketbalisté ukázali, jak silný tým letos mají. Navzdory porážce 75:89 se dlouho rvali o senzaci, a byť nevyšla, jejich mise na ME zdaleka nekončí. Otevírá se prostor pro boj o příčky zajišťující účast v olympijské kvalifikaci. A já věřím, že na ně Ginzburgův tým má.
Ještě před začátkem ME to byl plán, který byl hodně, hodně smělý. „Chceme vybojovat účast na olympijské kvalifikaci,“ hlásili čeští basketbalisté.
Postoupit ze základní skupiny, dobrá. Ale být mezi sedmi nejlepšími týmy Evropy, to se zdálo jako hodně smělá vize. Teď už o té šanci nikdo nepochybuje. A co líp, po dosavadním vystoupení na ME už i řada lidí věří, že by toho Češi mohli dosáhnout. Jsem rozhodně mezi nimi.
Nejde jen o osmifinálové vítězství nad Chorvatskem, ale i včerejší porážku se Srbskem.
Ano, porážku, ale ve stylu, kdy si i vicemistr světa a jeden z hlavních favoritů ME musel dávat celý zápas obrovský pozor. Nešetřil se. Musel předvést maximum. A ve vyrovnaném průběhu rozhodl o vítězství prakticky až v závěrečné sedmiminutovce, jinak s ním Češi stále drželi krok.
I tahle prohra nesla z českého pohledu známky optimismu. A hlavně hrdost na sílu současného kádru.
Česko má tedy teď dvě šance jak se do kvalifikace na OH dostat. Buď dnes porazit nepříjemnou, ale unavenou a zklamanou Itálii (včera hrála s Litvou skoro až do 23. hodiny a padla po prodloužení), nebo v případě porážky ještě zkusit vybojovat sedmé místo s horším z duelu Řecko /Lotyšsko. (osobně tipuji, že by v takovém případě přišel čas na vrácení porážky v základní skupině Lotyšům).
Ať to skončí, jak chce, bude letošní český výsledek tím nejlepším v historii. Nemůžu si ale pomoct, že kdyby přeci jen neskončil účastí v olympijské kvalifikaci, byla by to, už jen za výkony a atraktivní hru, kterou se svěřenci Ronena Ginzburga letos prezentují, nenávratná škoda.
Související články
