Počtvrté za sebou letos odehrál Tomáš Berdych sezonu s víc než padesáti vítěznými zápasy, což je značka extratřídy. Pokud se nestane nic dramatického, zakončí rok popáté v řadě mezi desítkou nejlepších tenistů planety. Za kariéru na okruhu ATP už vyhrál 481 zápasů, příští rok bude patřit do klubu „500“, kam proniklo jen 43 hráčů před ním.
Tohle nemá být nekrolog, nýbrž jiný pohled na kariéru jednoho z nejlepších hráčů, které kdy Česko dalo světu. Ta je zatím v očích většiny definována především Berdychovým marným stíháním grandslamového titulu. Což je v zásadě v pořádku.
Poplácáváním po zádech se ještě nikdo nikdy nezlepšil. A dokud to jde, je třeba hráče ždímat ze všeho, co v něm je.
Jak se však začíná pomalu krátit Berdychův čas na okruhu, čím dál víc vystupuje, kam až tenhle rodák z Valašského Meziříčí dokázal svou kariéru vyšroubovat.
Na grandslamové scéně si letos připsal teprve jako druhý Čech v dějinách 100 vyhraných zápasů, pouze on a Ivan Lendl se z krajanů probojovali do semifinále na všech turnajích velké čtyřky.
Už nyní patří pevně mezi kvartet nejúspěšnějších českých profíků (Lendl, Kodeš, Korda, Berdych), kteří přišli po legendách dřevních dob Karlu Koželuhovi s Jaroslavem Drobným. A to hraje tenis v nejlepší éře, jaká tu kdy byla.
I v dalších kategoriích je Berdych vysoko. Pouze Lendl se například dostal jako mladší do první desítky. Průkazné je i procento úspěšnosti utkání, ke kterým nastoupil. A také jen Lendl (82%) měl z českých tenistů na okruhu ATP vyšší úspěšnost zápasů než Berdych (65%). O dvou daviscupových titulech ani nemluvě.
Kulatý desátý titul kariéry, jenž o víkendu ukořistil ve Stockholmu, zavdal důvod pro pohled do zpětného zrcátka. A ten je fascinující. Tomáš Berdych je pan HRÁČ, ať už to s grandslamovým titulem dopadne jakkoliv.
Související články
