Po nemoci, bez zápasu na trávě, pod tlakem. Petra Kvitová, obhájkyně wimbledonské koruny, se nachází ve svízelné situaci. Beztak už je proslulá nevyrovnaností výkonů a teď si v úterý na centrkurt ponese takové břímě. Pořád není absolutně fit, v neděli při tiskové konferenci posmrkávala a oči měla lesklé neustupujícím nachlazením.
Mnohem závažnější je však chybějící zápasová praxe na trávě. Naposledy na ní hrála před rokem, a ačkoliv jde o povrch, který ještě akcentuje všechny její přednosti, musí i ona pracovat, aby se při utkáních na osmimilimetrovém pažitu cítila dobře. A ani na to čas nebyl.
V kariéře už si mnohokrát ověřila, že první duel roku na zeleném pažitu je pro ni stresující, nehraje v něm obvykle dobře. Než dostane do ruky cit a zostří na trávě tak potřebné reflexy, trvá to. Letos si bude muset zvykat za pochodu pavoukem Wimbledonu. Není z toho nadšené stejně jako nikdo, kdo jí přeje.
Historie nás však učí, že má Kvitová mnohem větší šanci turnaj zase vyhrát, než že vypadne v prvních dvou kritických kolech. Od roku 1968, kdy začala profesionální éra tenisu, se dokázala obhájkyně udržet na trůnu i v příštím roce hned v patnácti případech. A pouze jednou jedinkrát se stalo, že nedošla alespoň do 3. kola (Steffi Grafová, 1994).
Ve Wimbledonu si Kvitová zaslouží, aby nebyla brána coby rozkolísaná hvězda, nýbrž jako skutečná vytrvalá síla. Výsledkové výkyvy pro ni platí všude jinde po světě, All England Club je však jejím obývákem. Z pěti posledních ročníků uhrála dva tituly, jedno semifinále a dvě čtvrtfinále.
Ač existují dobré důvody, proč se jejího vstupu do Wimbledonu obávat, nesmí se přeceňovat. Za posledních pět let je nejúspěšnější ženu londýnského grandslamu a je vysoká šance, že se rychle rozvzpomene, jak se tenis na trávě válí.
Související články
