Jistě znáte tu pohádku o královně Koloběžce, která přijede za svým milým oblečená – neoblečená, učesaná – neučesaná. Na tu si možná tak trochu zahrála Petra Kvitová, když za svého nového kouče zvolila Františka Čermáka. Její rozhodnutí se totiž jeví jako polovičaté. Možná jde o obrannou reakci na otravné výtky, že hraje bez trenéra a dobrovolně tak oslabuje svoje šance.
Teď kouče má. Přála si chlapa z Česka, člověka, s nímž dobře vyjde i lidsky. Tohle vše sympaťák Čermák beze zbytku splňuje. Je ale pro ni tím pravým? Devětatřicetiletý urostlý chlap ještě nikoho netrénoval, natož pak dvojnásobnou wimbledonskou šampionku.
Bude se sám učit za pochodu, získávat praxi. Jak moc může pomoci slečně, jejíž cíle nemůžou být jiné než další grandslamové tituly? Bude pro Kvitovou dostatečnou autoritou, dokáže na ni i zatlačit a zvýšit hlas? Tohle je vykřičník, jenž nad jejich spoluprací visí.
I když v sobě tenhle tah skrývá víc otázek než odpovědí, bylo by nesmírně hloupé šmahem tvrdit, že jim to spolu fungovat nemůže. Chemie v tenisových týmech je delikátní věc a sami zúčastnění musí vědět, co dělají. Těším se na příští výsledky Petry Kvitové, jež mohou být nejlepší a taky jedinou odpovědí pochybovačům.
Související články
