Odcházení Lukáše Váchy ze Sparty má dvě roviny. Ta první je osobnostní. Tady zastávám názor, že v situaci, kdy Vácha patří do úzké skupinky hráčů, kteří mají ke klubu výrazný vztah, je jeho vyhazov chybou.
Druhá rovina je výkonnostní. V tomhle případě už se ztotožňuji s rozhodnutím trenéra Andrey Stramaccioniho. V mých očích je Vácha hráčem, jenž má evidentní limity, které se mu nepodařilo prolomit. Navíc těžko předpokládat, že by se mu to v osmadvaceti letech, nota bene při opakujících se zdravotních problémech, vůbec povedlo.
Vácha zastává strategickou pozici ve středu pole, ze své role má na hru obrovský vliv. Pro Spartu ovšem není tím pravým přínosem. Není výbušným typem hráče, navíc akce zpomaluje. Drtivá většina přihrávek z jeho strany míří do šířky či zpět na stopery, do útočných pozic zkušený polař balony téměř nedistribuuje.
Při spřádání útočných akcí je Vácha prakticky nevyužitelný. Aby plnil pouze funkci „zametače“ před šestnáctkou, to je zkrátka málo. Pro Spartu obzvlášť.
Vzhledem k tomu, že u rodáka z Prahy nelze očekávat výkonnostní progres a v posledních měsících byl víc zraněný než zdravý, je jeho konec ve Spartě logickým krokem.
POHLED JAKUBA KONEČNÉHO NA ODCHOD LUKÁŠE VÁCHY SI PŘEČTĚTE ZDE
Titul i tažení v Evropské lize. Tak šel čas s Lukášem Váchou ve Spartě
Video se připravuje ...
Související články
