Všechna náboženství světa kladou velký důraz na odpuštění. Ve Slavii si připomněli, že fotbal je někdy označován za nové náboženství, a pokusili se dát pojmu odpuštění nový rozměr. Přineste nám na podzim ještě devět bodů a odpustíme vám pokuty! zahřmělo nad hráči.
Kdybych byl hráčem, vnímal bych to spíš jako hrozbu. Ne že bych nepotřeboval pohrozit, kdybych byl hráčem Slavie, který fláká zápasy venku. A že jich je v týmu asi dost. Jenže bych byl zároveň zmatený, co se mi to tady vlastně nabízí. Úkol dostat se do konce podzimu na jednadvacet bodů ze současných dvanácti je prý pro mužstvo motivací. Být hráčem, hodilo by mě to spíš do stresu.
Možná je slávistické vedení osvícené a snaží se o moderní manažerské metody. Že pokuty jako motivační faktor nezlepší žádnou práci, to se už zjistilo. Co každému dojde skrze zdravý rozum, dokonce posvětily drahým výzkumem americké univerzity. V takovém výzkumu se taky přišlo na to, že nedostat pokutu funguje na psychiku chudáka zaměstnance líp než dostat mimořádné prémie! Je to taková pěkná manipulačka lidskou psychikou a přesně té se teď pražský klub dopouští na vlastních hráčích.
Ponechám stranou, jestli si to zaslouží, nebo ne. Rovnou vyjádřím bytostné přesvědčení, že tenhle způsob "motivace" nebude fungovat. Ne že by nebylo v silách Slavie třikrát vyhrát (další možná kombinace, jak splnit úkol, je dvě vítězství + tři remízy). Ze šesti příštích soupeřů jsou čtyři v tabulce níž. I proto čpí nové motivační opatření alibismem.
Alibismu tím ovšem není konec. Ředitel oddělení komunikace Jiří Vrba v komentáři připojil, že hrozba/odpuštění zahrnuje i právo na jeden nevydařený zápas "z objektivních důvodů". Takže se jako smí ještě prohrát doma s Jabloncem, jemuž bude přát objektivní rozhodčí? Nebo se nebude počítat duel s Baníkem, protože na Bazalech má Slavia za uplynulých pět let objektivně špatnou vzájemnou bilanci?
Podle všeho se o slávistický "plán jednadvacet" zasadil Miroslav Beránek. Být trenérem, který už vyčerpal všechny běžné prostředky k tomu, aby přinutil hráče pořádně si máknout i v jiných zápasech než proti Spartě, to musí být smutná role. A smutní lidé nemají náladu motivovat pozitivně.
Do hospody ne! Běžte do kina
Ladislav Vízek radí slávistům jít se vožrat. To by asi museli sami, do hospody je smutný a rozhozený Beránek s sebou nevezme. A taky to není moc nápadité, jsou i případy, kdy se z hospody vypotáceli nepřátelé na život a na smrt. Takoví spolu sotva mohou hrát dobrý fotbal. Ale třeba by zabrala obyčejná společná návštěva kina. Teď se v multiplexech hraje Sedm trpaslíků a jak praví reklamní slogan, je to film o mužích vydávajících se "na záchrannou misi dříve, než bude pozdě". Téma jako ušité, pardon - sešívané...
Ve Slavii dobře vědí, že se něco musí nejen udělat, ale i odprezentovat. Když se bude o věci mluvit a psát, mohl by si všimnout, že se něco děje, i hráč, jemuž to po osobním pohovoru vyleze druhým uchem ven. A nápravu žádá fanouškovská veřejnost, ačkoli ta by hádám radši viděla téct krev pokut.
Rozpoznat a přijmout milosrdenství v odpuštění by pro ni mohlo být ještě složitější než vyznat se v tom, co to vlastně ve Slavii vymysleli.
Bylo by legrační, kdyby teď červenobílí třikrát za sebou vyhráli. To by teprve byl nápor na psychiku fotbalisty, co si rád uleví. Hurá, měl by splněno! A zimní přestávka by začala o měsíc dřív. Udržet v takovém týmu pořádek na další tři mače, na to aby se zase začalo listovat v manažerských příručkách.
Je otázka, jestli by místo moderních (módních?) metod nebylo lepší pozvat každého fotbalistu, co nemaká, k rohovému praporku a tam ho vší silou kopnout do zadku. A pak ho přinutit poděkovat. Ale na to asi není doba a každé náboženství, i to fotbalové, je v jádru proti násilí...
Související články
