Štěpán Filípek
8. října 2017 • 07:47

Jdeme zápas od zápasu… Tohle ničí český fotbal a Jarolím na tom nic nezměnil

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Speciál o Slovácku. Co kouč a kádr? Svědík do Baníku či Plzně? Posunul se, říká Nguyen
SESTŘIH: NY Islanders - Carolina 2:3. Nečas asistencí přiblížil Hurricanes k postupu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je možné, že v neděli před půlnocí se fakticky uzavře působení trenéra Karla Jarolíma u fotbalové reprezentace. Pokud se tak po posledním zápase pokažené kvalifikace MS se San Marinem stane, bude to neslavný konec v mnoha směrech. Ostatně, symbolem toho bylo už minulé utkání v Ázerbájdžánu. To mělo být vodítkem pro Jarolímovy „soudce“ z FAČR, tedy zda tým zvítězí a předvede uspokojivou hru. Kdyby to mysleli vážně, opakoval by se pochybný styl, jakým se v českém fotbale řeší i klíčové otázky.



Problém je v tom kdo, co a jak. Nezačíná se od A, ale od Á. Pokud do čtvrtka nebyly znát zřetelné principy herního systému a nebyl naplňován, jeden duel to nemohl zásadně změnit. Bylo zřejmé, že jeho vypovídací hodnota je ve skutečnosti mizivá, ne-li nulová. Řešíte-li tedy věci v dlouhodobější perspektivě, a ne – zápas od zápasu.

Jdeme zápas od zápasu… Každý tu frázi zná, je jedna z nejoblíbenějších. Taky však bohužel vyjadřuje realitu reprezentace. Pořád čekáme, až příště napravíme to, co jsme zpackali minule, popřípadě ukážeme charakter. Utěšujeme se pofiderní nadějí, počítáme, kolik bodů musí/nesmí uhrát soupeři, jenže nějaké jaksi musíme získat taky sami. Pěkně to zformuloval přímý aktér dění, brankář Tomáš Vaclík před domácím střetnutím s Německem: „Asi od druhého nebo třetího srazu vždycky říkáme, že hrajeme o všechno, a pořád to posouváme a posouváme.“

Posouvat už není co. Podobně nicméně již nějaký pátek (úterý) řeší agendu reprezentace na Strahově. Poslední dobou boss Miroslav Pelta, jenž si ji vzal čistě na své triko, sázel na intuici, nevyžadoval zevrubné analýzy, nezajímalo ho, jak mužstvo hraje. Špatně! Fotbalová asociace by přece měla mít systém, koncepci, board uznávaných expertů se silným hlasem, který by šéfové respektovali a který by pro ně byl hlavním, ne-li závazným vodítkem. Když už se však nějakému takovému uskupení v minulosti dopřálo sluchu, přišel verdikt – přesně opačný.

Teď ho vynese současný faktický boss Roman Berbr, mimochodem, jak sám zdůrazňuje, patron výkonnostního fotbalu, a další členové výkonného výboru. Podle čeho se budou rozhodovat oni? Opravdu podle něčeho takového jako docela bizarního večera v Ázerbájdžánu? Nebo (i) podle rozboru, který jim v úterý Jarolím osobně předloží? Kdo a s jakým kreditem jeho nadřízeným mezitím připravil fundované podklady, z nichž budou vycházet a na jejichž základě budou klást otázky? Na jakých základech chtějí stavět do budoucna? A tak dále…

Až příliš do závažného rokování vstupují jinde nestandardní faktory, osobní rozhled, preference, vztahy, nálady. A nově nejspíš i finanční aspekt, který Berbr nezřídka zmiňuje (zároveň je záminkou pro personální politiku dle jeho libosti) a který je považován u Jarolíma za klíčový. Nutnost ušetřit také možná zazní i jako důležitý argument pro změnu. I proto se jako jednoduchá a docela pravděpodobná varianta jeví povýšení některého z kolegů od mládežnických reprezentací: Vítězslava Lavičky od jednadvacítky, nebo dokonce kouče dvacítky Karla Krejčího, pro něhož má Berbr podle znalců fotbalového prostředí slabost.

Situace současného trenéra národního týmu je neutěšená od samotného začátku. Je to dané okolnostmi Jarolímova nástupu po úprku Pavla Vrby. Jeho nástupce čelil i dalším objektivním těžkostem, nemohl odehrát celou kvalifikaci se všemi Schicky, Jankty a dalšími objevy, které máme tolik rádi. Na druhé straně nakupil četné chyby, nevštípil mužstvu přesvědčivý herní styl, mnohými položkami v nominacích rozradostnil hráčské agenty. Další regulérní otázkou je, nakolik bylo zdravé společné působení ve dvojici s reprezentačním manažerem Jaromírem Šeterlem.

Vedle důvodů pro Jarolímovo pokračování se jich najde dostatek pro umrtvení opce v jeho smlouvě. Celkově je to celé takové rozpačité, bezvládné, mdlé. Jarolím nečelí ani silné nevoli, ani přesvědčivé podpoře, vládne mocí bezmocných. I vlastním přičiněním se ocitl až v nedůstojné „nejarolímovské“ pozici, která se k němu nehodí. Stejně jako obecně k trenérovi národního týmu. A to je vždycky zlé znamení…

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud