Kdo by to v dubnu řekl, že za půl roku budou Litvínov a Třinec na hraně předkola. Vždyť jejich finálová bitva o titul nabídla tak strhující a skvělou podívanou… Ale přes léto se věci (ne)změnily, a jejich postavení není zase tolik šokujícím zjištěním.
Litvínov psal v minulé sezoně pohádku, která snad nemohla dopadnout ani jinak. Ručinského loučení, Petružálkův návrat či Francouzova poslední mise… Na severu Čech zkrátka vše dopadlo přesně tak, jak si tamní optimisté narýsovali.
Letní odchody opor už však naznačovaly, že ani tito optimisté myšlenky na obhajobu nemají. Ano, Litvínov titul dobyl skvělou týmovou hrou a herním pojetím, z něj však tyto individuality vyčnívaly. Nynější hledání identity lze pochopit.
To, co se (ne)stalo v Třinci, je však zarážející. Oceláři kádr udrželi. Ti méně zkušení se otrkali. Hlad po úspěchu musí mít všichni ještě větší, ale přece jim to nejde. A nejde jen o lehké výsledkové klopýtání, ale hlavně o herní křeč.
Důkazem je poslední hrací víkend. Debakl v Olomouci 0:6 a utrápené vítězství v Chomutově 5:4 po prodloužení, přestože Oceláři v utkání vedli 3:0 a 4:1. Bylo ale jen otázkou času, kdy Piráti zavelí k obratu, na ledě totiž měli výraznou herní převahu, jejímž důkazem je statistika Corsi, která počítá celkový počet střel (na bránu, mimo i zblokovaných) – 55:31. Jasně znázorňuje to, před kterou brankou byl větší provoz.
Chomutovskou převahu ale trenér Václav Varaďa rezolutně popíral. „Jen jsme udělali chyby a oni je využili,“ říkal. K trápení v průběhu celé sezony řekl: „Trápí nás i zranění a děláme zbytečné chyby. Musí se vyhrát na ledě a ne na papíře.“
Jakoby odmítal zodpovědnost za chyby. Ano, tým může smolně prohrát i několik zápasů, ale dvakrát za sebou takto herně (hlavně v Chomutově) propadnout, nelze. „Děláme všechno stejně jako v minulé sezoně, stejně se připravujeme a děláme i stejná cvičení. Taktika se nezměnila,“ nevěděl si rady Varaďa. Kromě kádru jsou taktika a příprava další věcí, která se v Třinci nezměnila. A to je možná ta chyba…
Související články
