Je zdravý a v zádech má národní rekord. Tyčkař Michal Balner žije kariéru jako na horské dráze, ale včera si do letadla na mistrovství světa v Pekingu nesl příjemnou naději. Ve své životní sezoně chce na šampionátu do finále a pak bojovat tak vysoko, jak to půjde.
Mohl by snadno podlehnout mámení velké šance. Ale Michal Balner už život dobře zná. „To už bylo mockrát. V roce 2010 jsem skočil vysoko, ale mistrovství Evropy v Barceloně nedopadlo. V zimě jsem skočil prvním závodem limit, věřil jsem, že padne český rekord. Věřil jsem si na mistrovství světa, ale zlomila se tyčka a všechno se pokazilo,“ vzpomíná Balner.
Před čtyřmi lety v zimě na halovém mítinku v Doněcku už letěl vstříc k národnímu rekordu, když se pod ním rozlomila tyč. Při pádu si rozdrtil palec a místo oslav ho čekaly hrůzné chvilky v ukrajinské nemocnici, operovali ho hned vedle popelníku.
Letos Balner znovu létá vysoko. Na exhibičním závodě v Baku konečně dolétl k českému rekordu 582 centimetrů, ve třech dalších závodech překonal hranici 570 centimetrů. A teď čeká šampionát v Pekingu.
Hlavně zůstat zdravý
„Jsem spokojený, ale hlavně chci zůstat zdravý. Nejedu tam s něčím velkým. Chci si zazávodit, urvat co nejlepší místo, ale nechci se ohlížet, říkat si: Musíš! Konkurence je vysoká,“ říká Balner.
„Já jsem spíš rád, že tahle sezona zůstala zdravotně bez jakýchkoli problémů. Že padl český rekord, je skvělé, zkoušeli jsme to hodněkrát. Odcestujeme do Pekingu, a když se zadaří, bude to třešnička na dortu.“
V minulosti jel Balner na velké akce už několikrát v dobré formě. Ale jen na halovém mistrovství světa 2010 v Dauhá se dostal do finále. Po zranění z Doněcku přišel o olympiádu, vrátil se na mistrovství světa v Moskvě. Tam ovšem neskočil v kvalifikaci základní výšku. Nedařilo se mu ani vloni na mistrovství Evropy v Curychu.
„V Moskvě jsem na tréninku skákal z dvanácti kroků pět set sedmdesát čistě na gumu. Přišel závod a neskočil jsem nic. Všechno jsem vystříkal předem, byl jsem nervózní,“ líčí Balner. „Chci tam jít s tím si to užít, zaskákat si. Chce to zachovat chladnou hlavu, nemarnit síly, neblbnout. Zkusit to prodat.“
Závody jsou o psychice
Balner si jede svůj životní příběh. Přestože v sezoně pořád létá po světě a letos už má za sebou za necelé tři měsíce sedmnáct závodů, nejradši je doma na statku v Rynholci u Lán mezi zvířaty.
„Bydlím na statečku za Prahou, utíkám z města a teď jedu do velkoměsta. Do vyhřátého, smogového Pekingu se úplně netěším,“ říká Balner. „Těším se na atmosféru, na náš tým, na fandění. Chci se tam ukázat. Člověk ví, že má formu, ale to u mě bývalo častěji a pak jsem ji absolutně neprodal. U mě je to i o psychice na stadionu, o tom vypětí a stresových hormonech. Probojovat se do finále je nejdůležitější, to je cíl, pro který tam jedeme.“
Pokud se Balner s českým parťákem Janem Kudličkou sejdou ve finále, můžou si dát další férovku o nový český rekord, který by v boji o medaile mohl znamenat hodně.
„Já osobně si myslím, že placka bude mnohem výš, minimálně na 590 na první pokus,“ říká Balner. „Budeme se pokoušet skočit co nejvýš. Jestli se dostaneme k českému rekordu, jenom dobře. Já to nechávám, jak to je. Vždycky se snažíte...“
Související články
