Při desátém titulu basketbalistek USK Praha byla vyhodnocena jako nejlepší hráčka celé finálové série. „Je to pro mě hrozná čest,“ usmívala se Tereza Vyoralová, dcera úspěšného reprezentanta Vladimíra Vyorala, která ve dvaadvaceti letech byla důležitou hráčkou i při středečním zápase proti Nymburku. Ten její tým nakonec vyhrál 71:43 a slavil šestý titul v řadě.
Jaké to pro vás bylo finále?
„Myslím, že tenhle zápas byl zprvu docela vyrovnaný. Nezačaly jsme ho úplně nejlíp. Nymburk se do poločasu držel na rozdíl devíti bodů, což by se nám s naší kvalitou nemělo stávat. Nebránily jsme dobře, nepomáhaly si a nejhorší asi bylo, že jsme daly jen třicet bodů za poločas, což je u nás hodně málo. Druhý poločas jsme však zvládly lépe, hrály jsme koncentrovaněji a trefovaly i nějaké koše z dálky.“
A proto přišly oslavy. Vy jste se navíc stala nejužitečnější hráčkou finále. Co to pro vás znamená?
„Pro mě je to hrozná čest. Zahrála jsem hlavně ten první zápas docela slušně, ty další dva už z mé strany nebyly tak podařené, proto si toho cením mnohem víc. Jsem ráda, pracuju na sobě, ale mám samozřejmě výborný tým, který mě doplňuje, a bez něch bych tu vůbec nebyla.“
Čekala jste to, že budete vyhlášená jako MVP?
„Ne, fakt ne. Ty dva zápasy nebyly jako ten první, takže jsem to moc nečekala. Jsem za to ráda a i holky mi to přejou.“
V letošní soutěži jste navíc neprohrály jediný zápas. Jak je i tohle pro vás cenné?
„Pokud nic nepodceníme, tak bychom neměly v ŽBL prohrát, tudíž si myslím, že jsme jen splnily další povinnost a budeme pokračovat takhle dál.“
Pro USK je to rovněž jubilejní desátý mistrovský titul…
„Je to krásné. Za ty dvě sezony, co jsem tady, se stalo tolik věcí. Vyhrály jsme Final Four, letos jsme se tam znovu dostaly, pro mě úplně super dvě sezony.“
Byla to i vaše průlomová sezona, kdy jste dostávala více prostoru než kdy dřív?
„Ano, ono je to docela náročné se tu prosadit. Musíte makat na sto procent i víc, abyste ukázal trenérovi, že na to máte, aby vás dal na hřiště. Doufám, že tedy byla průlomová a snad zase budu dostávat víc minut.“
Teď, když sezona skončila, budete sledovat i bratra Tomáše, jak válčí v semifinále playoff v Děčíně?
„Jo, určitě. To sleduju vždycky.“
