Stane dnes už podvanácté v euroligovém Final Four. A bude v něm útočit na šestý triumf. „Rutina to nikdy není. Těším se. O Final Four všichni sní a my to opakujeme už potřetí. Je to skvělé,“ říká trenérka USK Praha Natália Hejková před dnešním semifinále prestižní soutěže. V něm vyzve šampion z roku 2015 od 18.30 ruský Kursk – tým, který ještě letos v této soutěži neprohrál.
Může vás tedy po tolika účastech ještě něco překvapit?
„Vždycky je to zajímavé. Je to něco, kvůli čemu to celé děláme a potěší to každý rok. Ale překvapit? To nevím. Víme už, o co jde.“
Je navíc důležité, že v tomhle složení bude USK naposledy? Například Laia Palauová po sezoně odchází...
„Některé hráčky si to uvědomují více, některé méně. Ale zásadní to není. Každý se chce loučit úspěchy, ať končíte kdekoli, ale ostatní holky to neřeší.“
Jak vám pomáhají zkušenosti z tolika Final Four?
„Je to určitě výhoda. Napoprvé to většinou moc nezvládáte, to je takové pravidlo. Nic většího v klubovém životě neexistuje a nováčci tam obvykle nehrají dobře.“
Jaký je tedy stav týmu?
„Nejvíc řešíme zdravotní stav u Sonji Petrovičové. Uvidíme, nakolik ji budeme moci použít, Je otázka, jak a kolik minut bude schopná hrát. To se táhne v podstatě od play off. Začala trénovat, ale přidaly se další komplikace, tělo dostalo zabrat.“
To vás ale nevykolejí, ne?
„O tom to moc není. Kdyby ale nemohla hrát v plné síle, bude nám chybět, což by mělo vliv na další. Jde o to, aby to ostatní případně nebraly jako velkou ztrátu, ale spíš je to mobilizovalo.“
Může pomoci návrat Kateřiny Elhotové po mateřské pauze?
„Doba, co začala hrát, je strašně krátká, nemohla se za ni výrazně posunout. Zvyká si na tým a ten si zvyká na ni, ale určitě je to moment, který rozveselil přípravu i náš život. Škoda, že to není na postu Sonji. Ale to je život.“
Kolik může třeba odehrát minut?
„Uvidíme. Kdyby pomohla pět, šest nebo sedm minut, bylo by to fantastické. A kdyby byly dvakrát takové úseky, vychází to na čtrnáct až patnáct minut v zápase. Má cit pro hru, tam tolik natrénovat nemusí, ale samozřejmě dlouho nevydrží. Jednoznačně ji vnímám jako žolíka.“
Pomohl na odreagování fakt, že odcestovala do Jekatěrinburgu i s miminkem?
„Určitě to bude něco jiného. Už jsem to zažila, sice ne na Final Four, ale v ženském sportu a v basketu je to normální. Právě v ruských týmech se pohybovaly i malinké děti.“
Před semifinále proto řešíte více Kursk nebo samy sebe?
„Jedno i druhé. Rozebraly jsme si, co by na ně mohlo platit a deset dní se na to v tréninku zaměřujeme. Kursk je velký favorit nejen zápasu, ale celého Final Four, za celou sezonu mají jedinou porážku z ligy, v Eurolize neprohrály. Nicméně nemáme co ztratit. Platit může jedině to, že budeme zuby nehty bránit a bude se nám dařit střelecky. Ne tak, jako doma, kde jsme si připravily šance, ale nedokázaly je proměnit. Je to těžký soupeř v tom, že mají spoustu hráček, které umí rozhodnout. I když jim to 30 minut nepůjde, za 5 dalších jsou nás schopné porazit. V tom je Kursk nepříjemný. Každý tým by chtěl mít z jejich první sedmičky jakoukoli hráčku. Jsou to osobnosti.“
Za to vy tedy budete černý kůň soutěže?
„Jsme ty vzadu, moc se s námi nepočítá. Fenerbahce ještě posílilo o Candice Parkerovou, ale my jsme si tím, že jsme zase ve Final Four, dokázaly, že patříme do špičky. I když sezona byla jako na tobogánu.“
Jak moc odlišné bude i to ruské prostředí, ve kterém budete hrát?
„Jekatěrinburg má všechny standardy. Není to Orenburg ani Kursk, je to fakt high level. Hala je perfektní, hotel taky… Final Four tam bylo několikrát, jsou zkušení.“
