Rovnice, že antuka je oranžová, v USA neplatí. Pokud si o víkendu zapnete televizi s českým semifinále Fed Cupu, naběhne vám jiný obrázek - šedozelený dvorec ve floridském Saddlebrook Resortu. Posyp je místo drcených cihel tvořený magmatickým čedičem. A jeho lehce nevábně vyhlížející odstín pochází z nerostu epidotu, který se přirozeně vyskytuje v kameni. Jestliže se říká, že Američané musí mít vždy něco speciálního, tohle je tenisový důkaz.
„Z estetického hlediska to není žádná hitparáda. Když jsem se díval na turnaj v Charlestonu, rozorané části jsou šedivé. Vypadá to divně,“ pravil kapitán Petr Pála, jenž se stejně jako celý český tým tenis učil doma za Atlantikem na oranžové antuce.
Ta americká zelená má rovněž jiné vlastnosti. Je snazší na údržbu, drsnější a netlumí tolik odskoky jak oranžová antuka, tudíž je rychlejší. Na druhou stranu na ní není tolik nepravidelných odskoků. Říká se, že jde o jakýsi mezistupeň mezi betonem a evropskou antukou.
A na čediči se také hůř dokluzuje k míčkům. „Mám docela volnější kotníky, trochu se na něm bojím klouzat, jak je povrch hrubší,“ pravila s obavou Markéta Vondroušová, atletka, jež se umí klouzat i na betonu. „Holky už se tady na ní párkrát zasekly, na což z naší antuky nejsme zvyklí,“ varuje Pála.
Na profesionálních okruzích ATP a WTA se hraje pouze jediný turnaj na tomhle šedozeleném koberci. Ten nedávno skončený dámský v Charlestonu. Historicky však hrál tento povrch svou roli i při grandslamech. Mezi lety 1975-77 se na něm hrálo grandslamové US Open, když mělo ještě domov na newyorském předměstí ve Forrest Hills. A na zelené zářila Chris Evertová, jež ovládla všechny tři ročníky.
Zelená nebyla dominantní barvou antuky v USA vždy. Do třicátých let dvacátého století se hrálo klasicky na oranžové, když se rozdrcené cihly, z nichž se povrch dělal, vozily loděmi z Evropy. Tam jich bylo po první světové válce ze zničených domů mnoho.
Na zlepšovák přišel v roce 1932 Horace A. Robinson, jenž nechal vyrobit kurt z čediče těženého v Blue Ridge Mountains ve Virginii a nalezl alternativu. Povrchu i své firmě dal jméno Har-Tru, pod kterým je dnes zelená antuka známá. První část názvu tvoří iniciály vynálezcova jména a druhou odvodil od anglického spojení „true bounce“, tedy pravidelný odskok.
V sedmdesátých letech už byla většina antukových kurtů v Americe zelená a tenhle povrch se těší velké oblibě třeba právě na Floridě, kde prý počtem předčí i betonové dvorce. V jedné z největších tenisových bašt v USA ho ocení i maminky. Zelená antuka totiž zdaleka tolik nešpiní jako ta oranžová.
Markéta Vondroušová si ve finále turnaje v Bielu poradila s Anett Kontaveitovou
Video se připravuje ...
