To zatmění mysli, když bral přípravek na hubnutí, ze kterého měl později pozitivní dopingový test, stálo Ivo Mináře (25 let) osm měsíců bez tenisu a minimálně dva miliony korun na odměnách. Počínaje dneškem je však opět volný a začíná druhou kariéru.
„Dovolená to byla dost dlouhá, moc se těším zpět,“ říká borec, jenž je pro svůj agresivní styl hry přezdívaný „Štvanická mlátička“.
Minář klesl na žebříčku na aktuální 151. místo a navíc ho hned po comebacku čeká obhajoba velkého množství bodů. Nejdůležitější pro něj však je, že již nemusí sledovat dění na kurtech se založenýma rukama.
Už jste poslední týdny stříhal metr?
„Určitě, mám do tenisu strašnou chuť. Od Novýho roku jsem počítal, kolik týdnů mi zbývá. Zrovna ve čtvrtek odjíždím na první turnaj na Sicílii, těším se vážně strašně moc, že už jen nebudu koukat, jak padám v žebříčku, ale aktivně se do turnajů zapojím. Ta dovolená už byla dlouhá.“ (smích)
Čeká vás ale docela ostrý start. Hned musíte ještě nerozehraný obhajovat velkou borci bodů. Stresuje vás to?
„Příští týden obhajuju semifi nále na jednom challengeru, další týden pak v Barlettě dokonce titul. Počítám s tím, že mi žebříček bude ještě chvíli padat, ale budu se snažit, aby to bylo co nejmíň a po těch čtyřech měsících, které zbývají do doby, kdy už jsem loni nehrál, bych měl zase začít stoupat vzhůru. Rád bych už v létě hrál ty nejlepší turnaje ATP.“
Máte ideální scénář, jak by váš comeback mohl vypadat?
„Určitě bych chtěl, aby na konci roku můj žebříček vypadal nějak k světu a dostával jsem se přímo do velkých turnajů. Důležité je, abych v Paříži a ve Wimbledonu neuvízl v kvaldách a zahrál si hlavní soutěže grandslamů.“
Jak jste psychicky zvládl období trestu?
„Nic příjemného to nebylo. Nejhorší byly první týdny, abych se s trestem srovnal a přijal ho. Ale jak už se to celé rozběhlo a viděl jsem světlo na konci tunelu, bylo to lepší. Zašel jsem si na operaci s třísly, dělal jsem hodně kondici.“
Byl jste schopný se po dobu trestu dívat na tenis v televizi?
„Moc jsem ho nesledoval, to přiznávám.“
Ani velké tažení vaší osmnáctileté přítelkyně Karolíny Plíškové, která vyhrála juniorku na Australian Open?
„Tak to zase ano. To jsem po internetu surfoval hodně a sledoval její zápasy. Kája mě moc podporovala, ale nemůžu ji přechválit, protože právě sedí vedle mě.“ (smích)
Chápu. A co finále Davis Cupu v Barceloně, kde jste mohl být členem týmu? To jste sledoval?
„To jsem byl zrovna na kondičním soustředění na horách. Něco jsem viděl. Samozřejmě mě žralo, že jsem nemohl na vlastní kůži zažít atmosféru finále, to nemá cenu zastírat.“
V letošním čtvrtfi nále v Chile byste ale již klidně mohl nastoupit. Pošilháváte po návratu do týmu?
„Tohle jde fakt mimo mě. Honza Hájek je teď jako náhradník osmdesátý na světě, Štěpec s Berďou jsou jasní. Nemyslím si, že by bylo na pořadu dne, že bych se mohl vracet.“
Dopingové problémy jste měl kvůli užívání prostředku na hubnutí. Do dobré kondice jste se během trestu ale nakonec dostal i bez podpůrných přípravků. Jak jste to dokázal?
„Táta jako bývalý veslař mě dal dohromady s Tomášem Kacovským, který trénuje skifařku Mirku Knapkovou. S ním jsem dělal od podzimu kondiční přípravu a je pravda, že jsem na tom teď líp, než jsem býval, což mi ukázaly poslední testy.“
Na Štvanici jste se tenisově připravoval s bývalým hráčem Janem Vackem. Tušíte, co bude největším problémem v začátcích po návratu?
„Pocitově mi přijde, že hraju docela slušně. Na druhou stranu těch hráčů, se kterými bych se tady mohl měřit, je málo. Zápas na turnaji bude samozřejmě úplně něco jiného. Prvních čtrnáct dní, tři týdny se uvidí, jak na tom opravdu jsem.“
Máte obavu, jak vás ostatní tenisté přijmou zpátky mezi sebe?
„Je možný, že se s nějakými poznámkami a gesty setkám. Viděl jsem to na vlastní oči, když tohle udělali Bóďovi Ulihrachovi a jeho to vůbec nevykolejilo. Takže když si třeba někdo ukáže na žílu, bude mi to taky jedno. Vím, že jsem v tom byl nevinně.“
