Premiéru v základu Plzně si odbyl začátkem srpna, na další start od úvodu si musel počkat dva měsíce. Ironií je, že to Tomáši Kučerovi vyšlo právě proti Jihlavě, z níž v Plzni hostuje a kterou trénuje jeho otec. Na výhře Viktorie 4:2 se podílel povedeným výkonem.
V lize odehrál 90 minut jen ve 2. kole proti Dukle, od té doby přidal jen čtrnáct (a 90 v MOL Cupu). Ale už po pohárovém utkání ve Villarrealu mu trenér Karel Krejčí řekl, že s ním na neděli počítá. „Když jsme se vrátili ze Španělska, tak mi trenér oznámil, ať se nachystám, že asi nastoupím. Jsem rád za každou příležitost,“ prohlásil spokojený vítěz.
Byl to pro něj pikantní zápas, protože v Plzni hostuje z Jihlavy, a jelikož ve smlouvě neměl klauzuli, která by bránila startu ve vzájemném utkání, chtěl toho Krejčí využít. „Přemýšlel jsem, jak po kondičně náročném utkání ve Španělsku týmu v lize pomoct. Tomáš v Jihlavě působil a jeho táta tam trénuje. Věřil jsem, že bude mít velkou motivaci.“
To se na hřišti potvrdilo. Souboj s otcem na dálku vyhrál. A navíc se mu i podařilo udržet informaci před hlavou rodiny v tajnosti až do neděle. „Neříkal jsem mu to. Dozvěděl se to až v den zápasu.“
Tak, jak táta Roman zná herně svého syna, i Tomáš ví, jaký je rukopis jeho otce, pod nímž trénoval i část minulé sezony. „Proti Plzni chtějí hrát asi všichni zezadu, na tom nebylo nic speciálního. A i když Jihlava snížila na rozdíl jedné branky, musím říct, že jsem byl klidný.“
Na Kučerovi se delší herní pauza neprojevila negativně, ze středních záložníků působil nejaktivněji. I proto neměl ze svého vystoupení proti Vysočině špatný pocit.
„Na to, že teď nemám takovou zápasovou praxi, tak ano,“ odpověděl na otázku, jestli byl s výkonem spokojený. „Ale samozřejmě to může být vždycky lepší. V Plzni mám prostor pro progres.“ Pochvalu dostal i od trenéra Viktorie. „Je profík, velmi dobře trénuje a čekal na šanci. Musím říct, že to zvládl.“
Úřadující mistr zvítězil v lize pod Krejčím i popáté v řadě, i když v Jihlavě se rozjížděl pomalu, první půle skončila bez branek. Góly začal střílet po změně stran.
„Bylo to takové vlažnější. Nebylo to úplně to, co jsme chtěli. Sice jsme drželi balon, ale hra byla vpředu pomalejší. Jihlava hrozila z brejků. Ve druhém poločase jsme měli navrch a zaslouženě jsme vstřelili góly z brejků. Myslím, že jsme byli hladovější a víc jsme se tlačili do vápna. Škoda, že jsme si to pak po individuálních chybách zbytečně zkomplikovali,“ připomněl dvě branky v síti hostů.
Každopádně z rodiny Kučerů byl po utkání ten veselejší.
