V Ostravě měl nevděčnou úlohu. Milan Nitrianský je zvyklý hrávat na kraji hřiště, ale v sobotu bylo jeho úkolem hlídat Milana Baroše z pozice stopera. Úspěšný byl jen pět minut, pak se hvězda Baníku parádně trefila akrobaticky přes hlavu a načala svou tříbrankovou show.
Co to s vámi Milan Baroš provedl při tom prvním gólu?
„Nevím, stál jsem za ním a tohle bylo asi to poslední, co mě v tu chvíli napadlo, že udělá. Spíše jsem se soustředil, aby se kolem mě neotočil, a on udělá tohle. Bohužel, nedá se nic dělat.“
Kop přes hlavu jste nečekal, co?
„Kdo by to čekal, že to udělá? Ale udělal to hezky. Možná jsem se na něho neměl tolik lepit a zkusit ho ještě předskočit. To je ale ve vápně těžké, kdybych o něj nějak zaškobrtnul, tak... Nevím, těžko říct. Chyba to byla asi jako každá jiná.“
Byl to čistě jeho zápas? Rozdíl ve hře ve vápně byl značný.
„Dal tři góly, takže asi není o čem. Ale myslím si, že my se za jakéhokoliv stavu snažíme hrát fotbal, nějaký náznaky šancí jsme tam měli a je to škoda. Musíme na to zapomenout a příští týden doma s Duklou vyhrát.“
Paradoxně do páté minuty jste byli aktivnější...
„Jo, začali jsme dobře. hráli jsme tak, jako v těch předchozích dvou zápasech. Baník byl zalezlý a nějaké náznaky jsme tam měli. Oni pak prakticky z ničeho po naší ztrátě dostali balon k němu a on to tak trefí. A zrovna jsem u toho byl já. To se nedá nic dělat.“
Váš mladý kádr jel poprvé ven, navíc hned do Ostravy, kde je o poznání jiná atmosféra než v Příbrami. Mohlo to na vás dolehnout?
„Ale my zase máme v kádru i hodně zkušené kluky. Prostě jsme si řekli, že budeme hrát venku tak, jako doma a chtěli jsme zopakovat výkony, které jsme předvedli předtím. Bohužel přišel ten rychlý gól a pak další na 2:0. O půli jsme si řekli, že to prostě se dá s tím něco dělat, ale po další ztrátě to zas poslal do šibenice...“
Přitom Martin Jiránek během týdne ve Sportu rozebíral, jak jej bránit. Zaregistroval jste to?
„Jo, měl nějaké rady. Baroš je už starší a trochu změnil styl hry. Hraje jinak, než dříve. Asi měl pravdu v tom, že by se na něj člověk neměl tolik lepit, protože když se na něj lepí, tak on si vás chytne. Je to těžké, ono se to strašně lehce radí... Já si v tu chvíli myslel, že ho mám pohlídaného dobře a potom udělá tohle.“
Jak se perete s rolí stopera? Původně jste přece hrával na kraji.
„Až teď, když jsem přišel do Příbrami, za mnou trenér přišel, že si myslí, že by to pro mě na stoperu mohlo být lepší. Po tomhle zápase 0:3 to asi není úplně dobré... (hořce se usměje) Ale uvidíme, zatím se to učím a díky tomu, že se vyhrávalo to pro mě bylo jednodušší. Uvidíme, jak to bude pokračovat.“
