Cítí, že to konečně přišlo. Angažmá, v němž si ověří správnost svých postupů a vliv na hru týmu. Se Zlínem došel Michal Bílek za tři měsíce tak daleko, až se sám občas nestačí divit. Dominanci v derby na Slovácku (4:0) označil bývalý reprezentační kouč za výkon blízký ideálu. „Jsem tady rád a práce s klukama mě baví,“ shrnuje v rozhovoru pro Sport své dojmy z působení v Baťově městě. Jeho kredit zase roste, nabídku ze Sparty však v nejbližší době nečeká. Vypráví také o inspiraci Juventusem, srovnání s nejlepšími, výborných Ukrajincích či přípravě na krizové chvíle.
Ze všech stran na něj prší chvála. Zlínem se line fotbalová euforie, i když Fastav žádnou trofej nevyhrál. Fanoušky naplňuje líbivá hra, za níž stojí metody kouče Michala Bílka. Před repre pauzou tým rozsekal Slovácko 4:0 a Příbram 3:0, v tabulce FORTUNA:LIGY funí na záda velikánům. Co za tím vším je? Nechme promluvit trenéra. Má co říct.
Co vám řeklo sedm kol o kvalitě zlínského mužstva?
„Zatím z toho mám dobrý pocit, ty zápasy jsme odehráli slušně. Začátek nám vyšel, ukázali jsme, že tým sílu má. Ale nechci dělat závěry typu, že chceme být v první šestce. Sedm kol nic neznamená. Ještě jich nás na podzim čeká dvanáct. Navíc jsme teď přišli o Ibru (Traorého), což je citelný zásah. Byl hodně pracovitý a platný. Chytil obrovskou fazonu. To, jak zahrál a co všechno si dovolil například v utkání na Slovácku, bylo obdivuhodné.“
Vedení ho do Slavie pustit nechtělo, ale hráč si přestup de facto vynutil. Máte pro to pochopení?
„Ibra měl před časem nabídku z Plzně a chtěl odejít. Klub ho tehdy nepustil. Čekal jsem, že teď na něj opět z top trojky nějaká přijde. Opravdu hrál skvěle, má obrovskou sílu. Když je souboj noha na nohu, málokdy ho prohraje. A má velké sebevědomí, což je také důležité. Ozvala se Slavia, je mu třicet let a cítí šanci zahrát si evropské poháry. Na jednu stranu mu rozumím. Na druhou, já a vedení jsme nebyli úplně nadšení, že by měl odejít.“
Hrozí však, že ve Slavii tolik prostoru nedostane. Unese to?
„Bude to mít těžké. Sám jsem zvědavý, jak se s tou situací popasuje. O flek bude muset bojovat daleko víc než tady. Slavia má třicet hráčů, každý z nich chce hrát.“
Zatím jste čtvrtí, s dvoubodovou ztrátou na první místo. Může to být ještě lepší?
„Dostat se mezi ty tři bude hodně těžké. Ale hráči se přesvědčili, že když se hraje v tomto rozestavení zodpovědně a kompaktně, soupeř si nevytváří tolik šancí. Jsme schopní hrát dobré partie i s těmito soupeři. To jsme dokázali v Plzni, hlavně ve druhém poločase. I když jsme dostali gól, byli jsme nebezpečnější. Zatím to může vypadat, že za nejlepšími nezaostáváme. Pokud to takhle vydrží do konce sezony, tím líp. Síla mužstva a kolektivu se ukáže teprve tehdy, kdy to nepůjde úplně podle našich představ. I tohle období určitě nastane. Hráče jsem na to upozorňoval. Už se na to musíme připravovat.“
Vy jste už přišel do Zlína s vizí hrát na tři obránce?
„Když jsme začali jednat, zjišťoval jsem si, jací jsou tu hráči a kdo by ještě měl přijít. Vyšlo mi z toho toto rozestavení. Hned na první schůzce s majitelem jsem řekl, jakým způsobem chci hrát.“
V Jihlavě jste ovšem s tímto stylem neuspěl. Proč?
„Zkoušeli jsme to v zimě. Pak došlo k nějakým zraněním a už to nešlo. Ve Zlíně mám, co se týká hry, větší volnost. A ukázalo se, že to týmu sedí. Těší mě, že jsme tohle rozestavení zvládli. V Jihlavě nebyli ze hry na tři obránce úplně nadšení. Když někam přijdete a řeknete, že chcete hrát jinak, budí to určité rozpaky. Samozřejmě musíte mít na ten styl typologii hráčů. My máme čtyři dobré stopery, krajní hráče, silný střed a pět útočníků, kteří jsou trošku podobní. Ukazuje se, že dva vysocí útočníci spolu mohou hrát. A to ještě čeká na šanci Holík, který může hrát napravo i nalevo.“
Systém 3-5-2 zkusil i reprezentační trenér Karel Jarolím ve čtvrtek proti Ukrajině (1:2). Neúspěšně.
„Bylo to hodně ovlivněné soupeřem, který byl výborný. Pohybově fantastický, individuálně byli jeho hráči nad našimi. My jsme měli čas to pilovat, v nároďáku ho nemáte. Ukrajinci mě hrozně překvapili. I když jsme dali na začátku gól, dál hráli svůj dynamický a rychlý fotbal.“
Zjistil jste po svém nástupu, že zlínští hráči potřebují zlepšit fyzičku?
„Vnímal jsem řeči, že kondice nebyla dobrá. Pracovali jsme na ní a pracujeme i během sezony. Myslím, že teď se kluci cítí dobře. Když jste na tom fyzicky dobře, na hřišti si logicky dovolíte víc. Ale nevnímám to tak, že jsou mé tréninky tvrdé. Připadají mi normální. Na rytmus si hráči zvykli, nejsou problémy. Podle mě už to ani neberou tak, že je to moc náročné. Jsou typy, které to mají v sobě, jako třeba Jiráček. S některými musíme v tomto směru víc pracovat.“
Vyhovuje vám to ve Zlíně?
„Víte, jak to je. Vše se odvíjí od výsledků. V úvodu jsme měli štěstí, v prvním kole proti Mladé Boleslavi jsme otáčeli z 0:2 na 3:2. Vypadalo to zle. Ale kluci do toho šli na plné pecky. Nikdo neví, jak by se to vyvíjelo dál, kdybychom ten zápas nezvládli. Jsme při zemi. Víme, že všechno mohlo vypadat jinak. O to víc si současné situace vážíme.“
Prohlásil jste, že chcete českou kabinu. Důvod?
„Je mi to bližší. Cizinci mi vůbec nevadí. Když jsou lepší než Češi, všechna čest. Ale vždycky je hrozně důležitá parta. Nejsem přesvědčen, že bez ní lze být úspěšný. Naši kluci jsou na partu zvyklí. Nevím, jak to funguje ve Spartě třeba po vítězných po zápasech. Znám to jen ze Zlína.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
