Do Edenu to vzal rovnou z tábora největšího rivala. Přitom to byl právě sparťan Josef Hušbauer, kdo jako klíčová postava stál u zrodu nové, historické éry Slavie. A také čínské. V rozhovoru pro deník Sport a server iSport.cz se ohlíží za čtyřmi roky zásadními pro vzmach klubu, přestupech včetně propadáku jménem Gino van Kessel, i reakcemi, jež investice z východu vyvolaly. „I přímo na hřišti nám nadávali do Číňanů, rejžožroutů,“ vzpomíná. Co říká na to, že Slavii přebírá miliardář Pavel Tykač? „Nečekal bych, že ji koupí Čech. Pro Slavii i pro fanoušky je to ale jenom dobře,“ míní třiatřicetiletý záložník Příbrami.
Na Letné získal jeden titul, v Edenu hned tři. Přesto není Josef Hušbauer slávista. Když už, tak spíš sparťan. Byznysmenovi Jiřímu Šimáněmu, jenž ho v lednu 2016 přivedl (a pak klub přenechal čínským spolumajitelům), v každém případě jeho rudá minulost nevadila. A posléze ani červenobílým fanouškům…
Když jste přicházel do Slavie, cítil jste tehdy, že se tam rodí něco velkého, historického?
„Proto jsem tam šel. Seznámili mě s koncepcí, kterou ve Slavii měli. Pořád to byl velký klub, i když na tom zrovna nebyl posledních pár let dobře. Koncepce vypadala velmi slibně, chtěli se dostat zpátky na vrchol. Přitom věděli, že to chvíli potrvá, že hned další rok nevyhrajeme titul a nepostoupíme do Ligy mistrů, ale půjde to postupnými kroky. Takhle se o tom se mnou bavil na první schůzce i Jiří Šimáně, chtěl jsem mít jistotu a mluvit s někým z vedení. Byly to velmi slušné plány, řekl jsem si: Do toho půjdu a budu chtít Slavii pomoct dostat se zpátky. Zaslouží si to.“
Byznysmen Jiří Šimáně, který Slavii zachránil, mluvil o tom, že chtěl jít cestou Ajaxu, zatímco čínští investoři Manchesteru City. Všechno se záhy hodně urychlilo…
„Nevěděli jsme, že to půjde až takhle rychle. Přišel jsem v zimě 2016 a naším cílem bylo skončit do čtvrtého pátého místa, na kterém jsme byli, a jít do předkol evropských pohárů. To se také povedlo. V další sezoně jsme chtěli být do třetího místa, udržet se v top čtyřce a zase si zahrát poháry. Titul v plánu nebyl. Mezitím jsme vypadli s Anderlechtem v play off Evropské ligy. I to, že jsme se do něho dostali, byl úspěch, ovšem viděli jsme, že na naší straně ještě není taková kvalita, pořád jsme byli na začátku. Hned v sezoně 2016/17 jsme ale vyhráli titul, to nikdo nečekal, ani majitelé určitě ne. A najednou se to hrozně rychle přehouplo. Čínští investoři byli moc nadšení a hned chtěli další úspěchy. Dorazily věhlasné posily: Danny, Altintop a Rotaň. Jenže nastal zádrhel. Ve Slavii zjistili, že tak, jak si představovali, to úplně nepůjde. Na jaře jsme byli bez pohárů, nebyl to úspěšný půlrok – a přišel pan Trpišovský. Ztráta na Plzeň byla velká, chtěli jsme vyhrát alespoň domácí pohár, což se povedlo. Od léta jsme najeli na vlnu a už to šlo hodně rychle.“
Vladimír Šmicer ve své nové knize Můj druhý život vzpomíná, že o vaši fotbalovost obavy neměli, ale první věc, která se řešila, bylo, jak vás coby sparťana přijmou slávističtí fanoušci, i když jste se k velkému rivalovi vždy choval uměřeně. Mluvil jste o tom s lidmi ze Slavie?
„Věděl jsem, že když půjdu do Slavie, určitě to bude složitější. Pan Šimáně mi říkal, že s některými z lídrů fanoušků mluvil, že by to nebyl problém, že to vlastně odsouhlasili. A že tam jsou samozřejmě i jiné skupiny, ultras, které můj přestup odmítaly, ale že je to třeba pět procent lidí, kteří to nikdy nevezmou,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
