Všechno jelo jako po másle. Kariéra běžela, on neznal potíže. Usadil se v sestavě Pardubic, kopal ligu, do dvaadvaceti zvládl bez jednoho šedesát startů. Jenže pak dostal Tomáš Solil ránu do kolena. Prokletý fotbalový kloub spravila až transplantace a pauza natažená do čtrnácti měsíců. Od konce podzimu je však záložník zpět.
Jan Bořil se stejnou diagnózou nakonec „vstal z mrtvých“. Tomáš Malínský či Václav Kadlec na ni však dojeli. Chrupavka, součást kolena, umí být bestie. Už to dobře ví i pardubický Tomáš Solil.
Vloni v zimě se vše rozjelo, a to už za sebou měl pauzu kvůli lapálii s kotníkem. Střeďák po ní plánoval, jak se dobře nachystá na jaro 2023, jenže skutek utek. Při přípravě mu luplo v koleni, byla nutná artroskopie. Přesto nešlo o nic moc alarmujícího, vždyť jde vlastně o banální zákrok. Jenže po něm přišla sprcha. Ledová. Lékaři zjistili, že má mladý hráč prakticky zničenou chrupavku.
„Byl jsem v šoku, musím říct, fakt jsem nevěděl, co v tu chvíli dělat, protože jsem myslel, že je všecko v pohodě. Ale druhý den mi bylo řečeno, že musím ještě jednou, že to bude náročnější. Pan doktor mi říkal, že to bude chtít velkou trpělivost, ale že prostě neví, jestli to na nějakou vyšší úroveň ještě bude,“ otřese se Solil při vzpomínce na slova, která nezněla zrovna optimisticky.
Notabene pro kluka, který vlastně neznal problémy. V Pardubicích si jel dráhu talenta, dostal se do áčka, od osmnácti let prakticky pravidelně patřil do základní sestavy druholigového mančaftu. Po postupu v létě 2020 bez něj jedenáctka hrající nejvyšší soutěž už neexistovala. „Nikdy jsem nechyběl a najednou přišlo tohle. Byl to nezvyk. Musel jsem něco změnit. Tělo si o to řeklo,“ vykládá.
Nejprve ale musel znovu na sál. Při prvním zákroku se lékaři snažili chrupavku vyspravit, ukázalo se však, že už to nebude možné. Nedala se upevnit na správné místo. „Takže si to vlastně připravili na další operaci,“ popisuje Solil.
Proto přišla ještě složitější chvíle. Bylo záhodno kus chrupavky doplnit, šlo vlastně o transplantaci.
