Čtyři měsíce se nepostaví mezi tyče. Střet s protihráčem skončil pro Daniela Zítku dvěma vylomenými zuby, zlomeninou lýtkové kosti a především přetrženými vazy v kotníku.
Navrch ho ještě ošetřovatelé zvrhli z nosítek. „Jak mi je? No tak může to být lepší,“ říká s nadhledem třiatřicetiletý gólman Anderlechtu a české reprezentace.
Noha bolí?
„Ano. Cítím, jak kotník natéká. Mám to celé stažené v sádře, ale ten kotník je nejbolestivější. Jako bych tam na něj měl málo místa. Beru na to nějaké uklidňující prášky.“
Platí, že kotník je ze všech těch zranění nejvážnějším problémem?
„Přesně. Zlomenina by se měla zacelit za čtyři týdny, ale ty potrhané vazy se musí operovat.“
Jaký je časový výhled?
„To si nikdo netroufne říct. Tři až čtyři měsíce. Možná víc. Vždycky něco může překvapit. Třeba se to nebude hojit dobře.“
Už jste to určitě vyprávěl mockrát - jak se to celé seběhlo z vašeho pohledu?
„Tak to máte pravdu, říkal jsem to už kdekomu. Šel centr z pravé strany a já boxoval balon. A v tom momentě mě trefil hlavou do brady protihráč (Siebe Blondell). Šel tam, aniž by měl šanci míč zasáhnout. A jak do mě vrazil, tak mě rozhodil, z té rány do zubů jsem byl mimo. Byl jsem nezpevněný, padal jsem zády a špatně došlápl. Takhle se mi to zdálo i potom v televizi.“
Neměl jste problém sledovat to v televizi?
„Ne, to mi nevadí. S manželkou jsme na to normálně koukali.“
Hned jste věděl, že je zle?
„Ano, hned jsem se chytil za kotník a za pusu, to mě bolelo nejvíc. Pamatuju si z toho všechno, žádný výpadek nemám.“
Vyčítáte protihráči, že šel do souboje tak ostře, nebo to berete jako běžnou součást boje?
„Já sice křičel, ale on mě asi ani neviděl. Já to chápu, chtěli s tím ještě něco udělat. Hned po zápase se za mnou stavil v šatně a ptal se, jak na tom jsem. Tak jsem mu po pravdě řekl, že špatně. On se omluvil. Neměl z toho dobrý pocit.“
To už jste měl za sebou nevšední cestu na nosítkách, ze kterých vás zvrhli...
„Báječné obrázky, že? Taky se toho hned chytly všechny komerční televize. Ono, jak se to hřiště svažuje, tak té paní podjely nohy a já z těch nosítek spíš sjel. Ono se jí není co divit, když táhne osmdesát pět kilo živé váhy, to se pronese.“
Jaký to mělo v Belgii ohlas?
„Docela velký. On to pro ně byl zajímavý moment, ta paní je tady teď kvůli tomu populární. Já jsem i za ni rád, že mi ten pád nepřitížil.“
Je vám třiatřicet, čeká vás dlouhá pauza. Nemáte obavy, co to provede s vaší kariérou?
„To budu řešit, až se budu vracet. Pak uvidím, jak to bude probíhat. Po rehabilitaci budu chytřejší. Mluvil jsem o tom i s Ríšou Culkem (záložník FC Brusel - pozn. red.), který měl stejné zranění. Jsem připraven na určité varianty. Vydržím, co bude potřeba.“
