Tak zmatený už dlouho nebyl. Obránce Zarogozy Jiří Jarošík viděl proti Gijónu (2:2) červenou kartu. A byl z toho natolik šokovaný, že vůbec nevěděl, co si má v nezvyklé situaci počít. Ovšem nedivte se. Vyloučení zažil teprve podruhé v kariéře. A od toho prvního uplynulo už třináct let!
Jeho Zaragoza v poločase prohrávala s Gijónem 0:1. Český bek Jiří Jarošík vyběhl natěšený do druhé půle, ale než se stačil na hřišti rozkoukat, už zase upaloval do šaten. Při prvním kontaktu s míčem po pauze fauloval, zavinil penaltu a viděl červenou kartu.
Proč k tomu došlo?
„Odehráli jsme sotva dvě minuty z druhé půle, ještě jsem ani jednou nebyl u míče, když na mě šel dlouhý míč. A napadly mě dvě myšlenky, které se srazily. Nejdříve jsem chtěl míč odehrát hlavou, pak jsem si ho chtěl dát na prsa. A nakonec jsem nezahrál ani jedno.“
Jiří Jarošík se snaží zabránit gólu Kaká marně • Foto ČTK/AP
Místo toho jste fauloval.
„Míč jsem si pustil, ale útočník, který se na mě řítil, byl už rozběhnutý a už to nešlo zastavit. Ve finále jsem ho ještě dobíhal a chtěl jsem mu balon skluzem vypíchnout, ovšem bohužel jsem ho trefil, takže to byla červená karta a penalta. Bylo to hrozně rychlé.“
Takže vyloučení bylo i podle vás zasloužené?
„Určitě, určitě. Potom jsem se na to ještě díval v televizi, útočník byl v tom momentu rychlejší, takže to byla jasná červená. Měl jsem hrát jednoduše. Ale když jsme prohrávali, tak jsem to nechtěl jen tak nazdařbůh odhlavičkovat nebo odkopnout. Snažil jsem se míč podržet, což ovšem byla chyba. My jsme v první půli hráli celou dobu proti slunci, svítilo nám do očí, navíc bylo teplo, asi tak dvacet osm stupňů, to bylo hrozný...“
Takže jste se ve druhé půle těšil, že budete hrát na druhou stranu. Jenže moc dlouho jste si to neužil...
(usměje se) „Než jsem se rozkoukal, tak jsem šel ven. Byl jsme z toho překvapený, jak se to strašně rychle všechno seběhlo. A abych řekl pravdu, tak jsem z toho byl trochu i šokovaný, protože jsem dostal teprve druhou červenou kartu v kariéře. První jsem viděl někdy před třinácti roky, když jsem byl ještě mladý. Teď jsem ani nevěděl, co mám dělat. Dokonce jsem přemýšlel, že bych se někoho, kdo červené karty dostává, zeptal, co mám dělat.“
Vážně? A ptal jste se?
„Tahle otázka mě opravdu napadla, protože jít ven takhle brzy... Když jsem přišel do kabiny, tak tam byl ještě masér s jedním hráčem a hned se ptali, co se stalo. Měl jsem totiž trošku problémy se svalem, takže si mysleli, že jsem se nechal vystřídat kvůli tomu. Kdybych šel ven v 70. minutě, tak člověk přijde a za chvíli dorazí kluci, ale takhle jsem se převlékl, a pak prostě nevěděl, co dělat.“
Jiří Jarošík se protahuje • Foto Jaroslav Legner SPORT
Dva góly vašeho spoluhráče Pongolleho jste viděl?
„Ty jsem právě neviděl. Když padly, tak jsem ještě chodil po kabině a přemýšlel jsem, zda mám být naštvaný nebo co...“
A na co jste přišel?
„Přemýšlel jsem, jak to všechno bylo. Za šest zápasů jsem dohromady udělal asi tři fauly a z toho byla jedna žlutá a jedna červená. Na obránce je to hrozně málo, ale přesto jsem teď takový karetní hříšník.“
Což je pro vás nezvyk, že?
„Je. Červenou kartu dostávám jednou za třináct let, tak doufám, že už ji nedostanu. Další by měla přijít, až mi bude 45 let a to už hrát nebudu. (usměje se) Ale abych se tomu zase tak nesmál. Byl to pro nás moc důležitý zápas a já jsem tým oslabil. Počítám se mezi zkušenější hráče a v těžké chvíli jsem udělal takovou chybu. Ještě, že to kluci takhle dohráli.“
Čekal jste, že v oslabení doženou dvougólové manko a vyrovnají na konečných 2:2?
„Abych řekl pravdu, tak ne. Zápas se pro nás vůbec nevyvíjel dobře. V první půli jsme nehráli zle, Gijón neměl ani jednu šanci, a přesto vedl, protože jsme si dali vlastní gól. A pak ještě penalta... Ale říkám si, že nás vyloučení trochu probralo. Remíza 2:2 je za takových okolností pořád super výsledek, i když jsme potřebovali vyhrát.“
Jiří Jarošík během srazu • Foto Jaroslav Legner SPORT
Zaragoza zatím nevyhrála a se třemi body je předposlední. Hrajete už o záchranu?
„Určitě. Liga je ale vyrovnaná, na druhou stranu jsou i neočekávané výsledky, třeba Hércules porazil Barcelonu i Sevillu, která teď zase dala trojku Atléticu. Jenže my jsme zatím nic nevyhráli. Máme jen tři remízy, což je málo. A navíc nás teď čeká těžká série. Jedeme do Bilbaa, pak doma Barcelona, venku Betis a Valencie. To jsou čtyři zápasy, kdy taky můžeme mít nula bodů.“
Kolik duelů kvůli vyloučení vynecháte?
„Přijdu jen o ten příští v Bilbau. Trochu mě to mrzí, každého vynechaného zápasu ve Španělsku je škoda, ale zaplaťpánbůh, že je to jen jedno utkání zápas a že doma s Barcelonou už bych mohl zase hrát.“
