Angažmá ve třetiligovém Cannes si na závěr kariéry vysnil, aby mohly jeho dvě dcery vyrůstat v pohodlí nedalekého Monaka. Teď nejlepší střelec české historie Jan Koller přidal další důvod, proč zavrhuje návrat do Česka: případ zmizelé devítileté Aničky a strach o vlastní děti. „V Monaku se cítím bezpečně,“ vysvětluje Koller.
Dům Jana Kollera v pražské Troji zel dlouhé měsíce prázdnotou, ale minulý týden nečekaně ožil. Sedmatřicetiletý útočník francouzského Cannes si natáhl stehenní sval, a proto i s rodinou na pár dní vyrazil do Prahy. Nečekaně se tak ocitl přímo v centru pátrání po pohřešované dívce, která se shodou okolností ztratila ve stejné čtvrti.
Dotýká se vás vyšetřování policie?
„Od sousedů víme, že policisté hledali opravdu všude. Je to hodně nepříjemné, přál bych si, aby se dívka brzy našla a dopadlo to dobře. My tady ale v době hlavního pátrání nebyli, přijeli jsme do Prahy kvůli mému zranění teprve před týdnem.“
Vysoký útočník Česka byl hlídán zuby nehty. • Foto Michal Beránek - Sport
Jak to s vaším svalem momentálně vypadá?
„V první moment jsem si myslel, že bude přetržený, ale nakonec je naštěstí jen natažený. Takže by pauza měla trvat jen dva tři týdny.“
Není to podobné zranění, které jste utrpěl před čtyřmi lety na mistrovství světa v Německu hned v prvním utkání proti Spojeným státům?
„Přesně tak, je to zase zadní stehenní sval na pravé noze. Dokonce na úplně stejném místě. Jen ta bolest teď nebyla tak silná jako v Německu, ale i tak to bylo nepříjemné. Tehdy jsem byl mimo šest týdnů, tak jsem se bál, aby to nebylo zase na tak dlouho. Ale nakonec jsem dostal podstatně lepší zprávy.“
Jak se vám to vlastně přihodilo?
„Šel jsem do výskoku, a jak jsem dopadl, chtěl jsem jít hned za míčem do sprintu a v ten moment mi ve svalu píchlo. Takže jsem hned věděl, co se děje, a řekl si o střídání.“
Jak vypadá léčba?
„První týden jsem odjel do Čech a od pondělí (včera) už pomalu běhám a šlapu na rotopedu. Pak tu nohu budu postupně zatěžovat víc.“
Dává se ve 37 letech tělo dohromady hůř, než když vám bylo méně?
„Je pravda, že naposledy jsem byl zraněný v Monaku, což je už tři a půl roku (po návratu z MS si znovu natrhl stejný sval a mimo hru byl měsíc – pozn. red.). A od té doby nic. Ale tohle zranění není nijak vážné, tak doufám, že se to bude hojit stejně, jako když jsem byl mladší.“
| 8 |
| Tolik gólů na podzim nastřílel Jan Koller v dresu Cannes. V tabulce střelců ze druhého místa ztrácí na vedoucí Davida Suareze z Bastie a Mouritala Ogunbiyu z Guingampu jednu branku. |
Není pro vás ale složité se v takovém věku přemáhat a znovu se nutit do rehabilitace, abyste se mohl vrátit na hřiště?
„To je jediné, čeho se trochu bojím. Dostat se v tom mém věku zase do zápasového rytmu. Tak uvidíme.“
A rehabilitace je bez problémů?
„Je fakt, že jsem z toho už trochu vypadl. Nejhorší na zranění je, když mužstvo jde společně trénovat s míčem a vy někde jen okolo hřiště běháte. Na tohle se netěším. Ale když jsem se dozvěděl, že takový režim bych měl mít jen první týden, nebylo to tak hrozné.“
Mimochodem, sledujete teď na dálku tabulku střelců ve třetí francouzské lize?
„Ani moc ne, spíš sleduju celkovou tabulku. Po pěti remízách 0:0 v řadě jsme teď zase konečně vyhráli, kluci dali gól v 88. minutě. Zatím je to dobré, jsme v kontaktu s týmem, který je na třetí postupové pozici.“
Ptám se na to proto, že jste s osmi góly dlouho střelecké statistice vévodil, až nedávno jste klesl na druhé místo. Je to pro vás stále prestižní záležitost?
„Nekoukám na to, ale na druhou stranu všichni ode mě góly čekají. Každá moje branka pomáhá mužstvu, takže se musím snažit.“
Králem střelců jste se stal jen jednou, že?
„Ano, v poslední sezoně v Lokerenu. V Anderlechtu jsem pak byl dvakrát druhý.“
„Ani ne, já nikdy moc tyhle osobní cíle neměl. Mým cílem je spíš to, abychom s Cannes postoupili do druhé ligy.“
Říkal jsem si, že po nepovedeném jaru, kdy jste se ve třetí lize trefil jen čtyřikrát, by to pro vás musela být pořádná satisfakce.
„To jo, ale ten postup by byl stejně lepší.“ (směje se)
Ve čtrnácti zápasech za Cannes jste dal osm branek. Řekněte, jak to, že se vám v sedmatřiceti stále tak daří?
„Je to jednoduché. V létě postavilo Cannes úplně nové mužstvo, které mi ušili na míru, a zatím to klapalo. V posledních zápasech jsme se sice v ofenzivě trochu trápili, ale celkově je to dobrý.“
Pořád je to ten Jan Koller, který nejčastěji střílí góly hlavou po centrech nebo si míč sklepává na prsou, a pak pálí?
„Jasně, to platí. Dávám góly všemi způsoby, ale třeba ty dva poslední jsem dal opravdu hlavou po centru. Na stará kolena se těžko změním.“
Takže Cannes staví taktiku vyloženě na vás?
„Trenér teď učí hráče, aby mě hodně využívali, aby hráli na mě. Takže centry ze stran a podobně. Je to hodně znát. To právě na jaře nefungovalo, ale v létě se to změnilo.“
Je to podobné jako kdysi v reprezentaci, kde na vás také byla hra postavená?
„Kvalita hráčů je v Cannes samozřejmě někde úplně jinde. (směje se) Ale snaží se. Těmi centry mě před brankou pořád hledají, ale nějaká kombinace na jeden dotek, to tady moc nefunguje.“
Jakou má úroveň třetí francouzská liga?
„Je to podle mě hodně těžká soutěž. Kluci, co si zahráli ve Francii i o úroveň výš, tvrdí, že třetí liga je těžší než druhá. Je těžké se prosadit. Hraje tady spousta mladých hráčů, kteří se ještě nevešli do kádrů v první nebo druhé lize, a tak mají velkou motivaci, aby na sebe upozornili.“
Jan Koller se zapsal do historie českého fotbalu • Foto Archív
Václav Svěrkoš ze Sochaux tvrdí, že ve francouzské první lize to útočníci nemají vůbec jednoduché. Platí to i o té třetí?
„Určitě. Když se podíváte na výsledky, moc gólů tady nepadá. Mladší týmy se vyloženě soustředí jen na obranu. Jakmile jim nedáte gól v první desetiminutovce, trápíte se celý zápas.“
Hlídají vás obránci soupeře hodně?
„Dost. Při standardkách mám na sobě často přilepené i dva. Takovou osobní obranu jsem při žádném jiném angažmá nezažil.“
Ono je to celkem pochopitelné, když jste největší hvězdou soutěže. Jste v ní jediným hráčem, který si zahrál na EURO nebo na mistrovství světa?
„V jednom týmu tady hraje Francouz Tony Vairelles, který s Vláďou Šmicrem vykopal titul v Lensu. Ale nevím, jestli hrál na šampionátu.“ (Vairelles nastoupil pouze v kvalifikaci – pozn. red.)
Jste v centru pozornosti i mimo trávníky?
„Tolik ne, tady je klid. Jen když jedeme někam ven, chtějí fanoušci podpis nebo společnou fotku, ale je to vždy takové pozitivní. Je to milé.“
Jan Koller v akci. • Foto Michal Beránek - Sport
Minulý týden jsem v Amsterdamu mluvil s jedním holandským fanouškem a ten se jako první ptal: Hraje ještě Jan Koller? Cítíte, že známé jméno stále mezi fanoušky žije?
„Je fakt, že teď v Cannes mě lidé žádají o podpis víc, než když jsem hrál první ligu za Monaco. A zajímavý zážitek mám i z utkání s Alfortville, ve kterém jsem se zranil. Hrálo se na předměstí Paříže, kde o den dřív nastoupil v Evropské lize Dortmund proti Paříž St. Germain. A asi čtyřicet německých fanoušků zůstalo v Paříži do druhého dne a přišli se na mě podívat.“
Co jste na to říkal?
„Moc mě to potěšilo. Nevím, jak zjistili, kde přesně budeme hrát, protože to bylo takové zastrčené hřiště na okraji Paříže, ale přišli mě povzbudit. Vyfotil jsem se s nimi a popřál jsem jim hodně štěstí, protože to Borussia má po dlouhých letech zase dobře rozjeté. Ptal jsem se na tým a oni se vyptávali mě.“
Hedvika Kollerová a Jan Koller na golfu • Foto Archiv Sport
Jak tu pozornost na stará kolena snášíte?
„Tady je to v pohodě, je to spíš takové zpestření. Není to žádný blázinec.“
Vy jste se přece právě takové pozornosti vždy spíš vyhýbal.
„Ano. Když už to překračovalo únosnou mez, jako třeba v Belgii, kde už toho bylo opravdu dost, nebylo mi to příjemné.“
Má to i nějaké výhody?
„Přiznám se, že vlastně ani nevím. Do restaurací a podobně totiž moc nechodím.“
Po angažmá v Cannes jste hodně toužil. Splnil život na francouzském pobřeží vaše představy?
„Určitě, jsem maximálně spokojený. Naprosto to splnilo moje očekávání.“
„Hodně klidný, žijeme takový poklidný rodinný život. Jen při závodech formule 1 je tam rušněji, to bych nejradši zabouchl dveře a nikam nevycházel. Jsme moc spokojení, i dětem se v Monaku líbí. Do Cannes je to navíc po dálnici jen šedesát kilometrů, takže i dojíždění je úplně v pohodě.“
Mimochodem, nemluví na vás sedmiletá dcera Hedvika už víc francouzsky než česky?
„Francouzsky mluví už hodně dobře, asi nejlépe z nás všech. Ale mezi sebou samozřejmě mluvíme česky.“
V čem vám Francie vlastně tak vyhovuje?
„Příjemným podnebím. Pořád tady svítí sluníčko, v zimě máme zase kousek od domova Alpy, takže jsme začali jezdit i na hory. V zimě si užíváme lyžování, v létě zase moře.“
Nechystáte se už na lyže?
„Sezona tady začíná ani ne za měsíc, tak pokaždé, když jedu na trénink, sleduju cestou vrcholky Alp okolo, abych viděl, jak tam přibývá sníh. Lyže ze sklepa jsem ještě nevytáhl, ale už se na sezonu pomalu připravuju.“
Otázka je, jestli budete mít na lyže čas.
„Je fakt, že tady je zimní pauza hodně krátká, začne až 22. prosince a po Novém roce už se zase hraje. Ale snad si čas najdu.“
Zamiloval jste si stejně jako Francii i samotné Francouze a jejich mentalitu?
„Každý člověk je jiný, ale je pravda, že nežijí tak hektický život jako my, jsou to větší pohodáři. A to se mi na nich líbí nejvíc.“
Bude se vám jednou ve Francii líbit i bez fotbalu?
„Uvidíme. Užívat si tady můžeme vždycky. Zkusíme to a uvidíme, jak to půjde.“
A máte v hlavě představu, kdy taková chvíle nastane? V létě jste říkal, že chcete ještě rok pokračovat, a pak že kariéru zabalíte.
„Ještě nevím, uvidím, jak se budu na jaře cítit. Ale pokud budu zdravý, rád bych ještě pokračoval.“
Bojíte se toho okamžiku, kdy si místo tréninku dáte dopoledne jen nohy na stůl?
„Ale ne. Já se pořád nějak hýbu a hýbat se budu vždycky. I když skončím s kariérou, budu dělat jiné sporty, nebo budu u nás v Monaku hrát nějaký malý fotbal. Bez pohybu bych být nemohl.“
Oddalujete konec? Vždyť na jaře vám bude už osmatřicet!
„Spíš to nijak neplánuju. Dokud mě fotbal baví a mám z něj radost, chci hrát dál. Až to nebude platit, prostě skončím.“
Cítíte, že vás v něčem věk limituje?
„S tou mojí postavou jsem nikdy nebyl nějaký extra rychlostní typ, takže v tom teď mám možná ve stáří trochu výhodu. Takže bych řekl, že mě to právě vůbec nelimituje.“
Cannes bojuje o postup do druhé ligy. Lákala by vás vůbec ještě vyšší soutěž?
„Uvidíme, co bude za půl roku. Jak říkám – když budu mít ještě chuť do fotbalu, tak proč ne.“
Měl byste ale ještě na druhou francouzskou ligu výkonnostně?
„Třeba v letní přípravě jsme hráli proti druholigovým soupeřům a zase takový rozdíl to nebyl. Kolikrát jsme i vyhráli.“
A přemlouvají vás v Cannes hodně, abyste ještě o rok prodloužil smlouvu?
„Zrovna teď se na to ptal náš prezident. Říkal jsem mu, že si o tom v klidu popovídáme příští rok. Ale šanci jsem mu dal.“ (směje se)
Když stále proháníte o generace mladší obránce, nekrouží kolem vás zájemci z vyšších francouzských soutěží?
„Ne ne, já už kariéru dokončím tady v Cannes. Už jsem to jednou říkal a pořád to platí.“
A pak? Zůstanete ve Francii?
„Zatím zůstaneme ve Francii a pak uvidíme. Do Čech mě to zatím moc netáhne. Pravidelně sem jezdíme a až nebude mít dcera školu, přijedeme sem i na prázdniny. Dokonce uvažujeme, že náš dům v Troji pronajmeme.“
Anička Janatková, která nedaleko něj před měsícem záhadně zmizela, je jen o dva roky starší než vaše první dcera. Máte jako otec dvou dívek strach?
„Právě proto také chceme zůstat v Monaku, které je hodně bezpečné. Policie je tam na každém rohu. Stačí, když vyjedeme jinam do Francie, a máme strach. I tohle hrálo roli při našem rozhodování zůstat v Monaku.“
| Narozen: 30. března 1973 Výška: 202 cm Pozice: útočník Současný klub: Cannes |
| 1994–1996 Sparta (29 zápasů/5 gólů) 1996–1999 Lokeren (97/43) 1999–2001 Anderlecht (65/43) 2001–2006 Dortmund (137/59) 2006–2008 Monaco (51/12) 2008 Norimberk (14/2) 2008–2009 Samara (46/16) 2010–? Cannes (29/12) REPREZENTAČNÍ BILANCE 1999–2009 Česko (91/55) |
Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »
