V tenise to dotáhl až na páté místo na světě, na okruhu ATP vyhrál sedm turnajů. Dnes se baví Jiří Novák o víkendech hlavně fotbalem. V dresu TJ Haná Prostějov kmitá po levé straně zálohy a posílá před bránu ostré centry. A pozor, umí oběma nohama! Poznávají to protivníci v I. B třídě i ve druhé nejnižší soutěži, kde patří mezi opory rezervy.
V šestatřiceti letech propadl Jiří Novák fotbalu. Navíc pokračuje v tradici a nastupuje za klub, jehož barvy před lety hrdě nosil jeho otec. „Jako rodina tím teď žijeme,“ usmívá se někdejší semifinalista Australian Open.
Jak jste se dostal k fotbalu?
„Táta za TJ Haná Prostějov hrával, a když jsem mu říkal, že mám tu možnost taky, byl úplně unešený. Máme skvělou partii kluků, už v době aktivní kariéry jsem s nimi párkrát trénoval. Když jsem skončil s tenisem, hned jsem za nimi zašel, jestli bych nemohl s nimi chodit pravidelněji. Pak byla šance, že bych i hrál zápasy. Postupně se přidali další kamarádi z tenisu jako Jarda Levinský, dnes máme áčko i béčko. Lepíme to, jak se dá. Nikdo nemá žádné fotbalové ambice. Kdyby někdo na spoluhráče křičel, rychle by se pakoval. Tohle u nás není zvykem.“
I. B třída není legrace, zvládáte to?
„Hraju hlavně za béčko, v áčku jsem většinou na lavičce. V týmu jsou kluci, kteří fotbal hrají odmalička a ti si nás tenisty dirigují. My běháme, snažíme se být na míči. Ale moc nevíme, kam se přesně postavit. V tom nám pomáhají naši fotbalisti. Nikdo se na nikoho nezlobí, hrajeme pro radost. I díky fotbalu se udržuju v kondici, hrozně mě to baví. Jsme fanatici, platíme si i dopravu. “
Na jakém místě nastupujete?
„Hrával jsem v útoku, ale byl jsem přesazený na levého záložníka. Jsem pravák, ale umím oběma nohama. Je to tak 60:40 pro pravačku. Levou jsem schopen centrovat i střílet. Nevím, jak je to možné. Občas dám za béčko i gól, ale mým hlavním úkolem je branky připravovat a vracet se do obrany. Poznávám, co obnáší týmový sport. V tenise jsem si to vždycky musel uhrát sám, nebyl jsem na nikom závislý. Teď mě baví, že pro někoho pracuju. Je úplně něco jiného, když se můžete podělit o výhry i prohry s celým týmem. Na pivu to pak rozebereme, nikdo z toho nedělá vědu. Trenéra ale posloucháme, hrajeme za něj. Ceníme si toho, co pro fotbal dělá.“
Jaký jste fotbalista?
„Jsem spíš technik. Z tenisu nejsem zvyklý chodit do soubojů, třeba se hrozně bojím hlavičkovat. Mám strach, že se hlavama srazíme nebo mě protihráč nějak zrámuje. Těmto kontaktům se vyhýbám, snažím se tvořit s balonem.“
Nejdou po vás soupeři?
„To jsem si nevšiml. Začne se hrát a stejně se díváte jen na to, kde je kopačák. Je fakt, že jsme jediný tým v soutěži přímo z města. Pak jsou tam celky z předměstí jako Mostkovice, Vrahovice. Ale skoro všichni hráči žijí v Prostějově, vesměs se známe. Bereme to přátelsky.“
Kdy za vás nastoupí Tomáš Berdych?
„Musíme se Berdi zeptat. Ale ten na to má hodně času, tenis bude hrát ještě dlouho. Abych pravdu řekl, snad nikdy jsem ho neviděl hrát fotbal. Nevím, jak na tom je. Kondici ale určitě má.“
Co vás na fotbale štve?
„Vím, že rozhodčí to mají těžké, ale někdy je to z jejich strany opravdu tragédie. Když si rozhodčí umíní, že jednomu týmu pomůže, jsem z toho znechucený. Zvlášť když je to na tak nízké úrovni. V tenise jsem si vše musel vydobýt sám, někoho porazit. Tohle mě na fotbale mrzí a štve.“
To vás také musejí vytáčet různé nafilmované pády.
„Přesně tak. Když jsem viděl toho hráče Mladé Boleslavi (Jana Chramostu – pozn. aut.), co předvedl v poháru v Kroměříži…(kroutí hlavou) A pak ten borec ještě v novinách lže sám sobě, je pro smích úplně všem. Absolutně si nedokážu představit, že bych v tenise něco takového udělal. A nejde jen o Chramostu, podobné věci dělá i Ronaldo. Já uznávám hráče jako je Messi, který spadne, až když ho někdo opravdu skopne. Fotbalisti mi někdy přijdou jako komedianti. A když slyším, že je to trenéři učí…To je sport? To je podvod! Tohle mě uráží. Kdyby to udělal někdo od nás z mančaftu, tak se mu v hospodě ještě vysmějeme. Je to pod naši úroveň.“
