O projektu farem se v Česku už dlouho diskutovalo, jednou neprošel schvalováním ve výkonném výboru FAČR. Proto byl Dušan Fitzel, ředitel sportovně technického oddělení FAČR, znovu pověřen ligovým shromážděním vytvořit nový model. O novince říká: „Méně vytíženým hráčům z profesionálních soutěží by to mělo dát větší šanci si zahrát, pro kluby z nižších soutěží to je zase vítaná sportovní pomoc.“
Spolupráce mezi kluby bude fungovat na dobrovolné bázi. „Nikoho do ničeho nenutíme, všechno je na vzájemné dohodě,“ přibližuje Fitzel.
V čem je podle vás největší přínos projektu farem?
„Všechno je dělané pro dobro hráčů. Máme relativně úspěšnou mládež, ale s přechodem do dospělých profesionálních soutěží mají mladí hráči problém. Když by měli mít největší zápasové vytížení, přestanou hrávat. Zápasy béčka se mohou krýt, takže je to pro ně víkend bez fotbalu. To chceme změnit. S farmami je daleko větší možnost si zahrát.“
Pro trenéry v klubech na nižší úrovni to ale může být velmi těžká práce, když mu přijde na víkendový zápas několik „cizích“ hráčů. Co vy na to?
„Je to hodně citlivá záležitost. Kdybych trénoval farmu a někdo mi tam chtěl poslat sedm hráčů, co se mnou netrénují, tak bych tam byl zbytečný. Kluby si mezi sebou musí nastavit nějaká pravidla. U nás jsou chytří funkcionáři, domluví se tak, aby to vyhovovalo všem. Výhoda je, že si mančafty nemusí držet široké kádry. Profesionální kluby mohou navíc do farem poslat svého trenéra, aby měl hráče pod dohledem. I z tohoto důvodu to může být pro kluby, které jsou farmou, zajímavé.“
Jak by měla ta spolupráce fungovat z vašeho pohledu?
„Když někdo trénuje čtyřikrát v týdnu a jiný jen dojíždí na zápas, nedělá to dobrotu. Já bych se přikláněl k tomu, že pokud mám poslat níž pět hráčů, dám tam tři na stálo, dva pak na dva tréninky a zápas. Pokud ti kluci prokážou dobrou výkonnost, můžou se zase vrátit nahoru. O tom ta farma je. I pro ty kluky je lepší, že budou patřit někam do týmu, než jen pendlovat. Je to stejný režim jako mezi A a B týmem, ale s tím rozdílem, že béčka nejsou tolik sledovaná, spíš jsou podceňovaná. Takhle se ti hráči přesunou do mužstev, která jsou z nějakého městečka, což je pro lidi zajímavé.“
Hráči z nižších soutěží z této novinky asi nejsou moc nadšení. Můžou lehce přijít o místo.
„Když chci hrát, musím o to bojovat. Stále řešíme, že nemáme v týmech až tak velkou konkurenci, tímhle se může vytvářet. Otázka je, jak k tomu hráči přistoupí. Jeden řekne, že na to kašle a přestupuje do týmu, který není farmou. Druhý se pak bude chtít poprat o místo, zvýší své úsilí v tréninku, bude se chtít vyrovnat klukům z ligy a uvidí, v čem ještě zaostává. To může být pozitivní, dokonce se může prosadit i do profesionálního týmu. Kdo chce, může mu to pomoct ke zlepšení. Ti, co chtějí jen tak proplouvat, stejně dřív nebo později budou hrát nižší a nižší soutěže.“
Kluby, které nemají farmu, mohou říkat, že budou soutěže neregulérní. Dřív se nadávalo na nevyzpytatelné B-týmy, teď tuhle výhodu posílení dostávají farmy.
„Každý si farmu mohl zařídit, podmínky měly všechny kluby stejné, nikdo nikomu v ničem nebránil. Kdo toho nevyužil, nemůže nadávat.“
Kromě farem vznikne od příští sezony také samostatná soutěž juniorek. Můžete přiblížit, o co jde?
„Chtěl jsem systém juniorek zavést už před lety, ale narazil jsem. Nikdo je tady nechtěl, že je prý lepší, když mladí kluci hrají s dospělými v béčku. Když jsem se vrátil z ciziny, tohle téma se znovu otevřelo a iniciátorem všeho byly ligové kluby. U nás máme problém při přechodu z dorosteneckého do dospělého fotbalu. V některých fotbalových zemích juniorky běžně fungují.“
Jak to bude vypadat v praxi?
„Juniorky budou mimo celou strukturu soutěží, začínat se bude od příští sezony. Prvoligové kluby budou mít juniorku povinnou, druhá liga bude na dobrovolné bázi. Pokud se sejde do 24 týmů, hrála by se jedna celostátní soutěž. Kdyby byl zájem větší, udělaly by se dvě skupiny. Plánujeme, že by se zápasy juniorek hrály až v pondělí, ať je zaručeno, že se to nebude krýt s jinými zápasy.“
Kdo bude v juniorkách hrát?
„Fotbalisté do 21 let, maximálně pak pět starších hráčů. Když bude mít klub na zkoušce cizince, tak bude moct za juniorku hrát tři zápasy na pas, pokud dostane povolení od svého klubu.“
Model, kdy mladí hráči nastupují proti sobě, je podle vás výhodnější, než když hrají B-týmy mužské soutěže?
„Nechci tvrdit, že je výhodnější. To ukáže čas, ale tuhle cestu si ve velké většině zvolily profesionální kluby. Ve třetí lize nebo divizi nastává vysloveně výsledkový tlak na každé utkání. Okolnosti těchto utkání kolikrát potlačují to, co se hráči celé mládí učili. Když se nebude hrát o sestup, nebude na ně vyvíjen až takový tlak na výsledky, můžou se takoví kluci, co ještě potřebují vyzrát, posouvat dál. Zápas by měl být vyvrcholením a potvrzením kvalitní práce v tréninku. Když se netrénuje kvalitně, nemůže být výstup ani v tom utkání. Mělo by se tlačit na to, aby se trénovalo více ve skupinových či individuálních trénincích se zaměřením na zlepšení nedostatků mladých hráčů. Všechno si pak můžou hráči vyzkoušet právě v zápasech juniorek, kde by měl být vytvořen tlak na kvalitní herní projev, ale mělo by se hrát bez stresu ze sestupu. Vytváříme další možnost zlepšení přechodového období z dorostu do mužů, a to by projekt soutěže juniorek mohl nastolit.“
Budou mít hráči v juniorce správnou motivaci se zlepšovat, když budou hrát uzavřenou soutěž bez tlaku?
„Jako trenér musím vytvořit takový tlak, že tam žádný postup ani sestup nemusí být. A jsme u filozofie klubů. Všichni tvrdí: pojďme vychovávat hráče. My ho vychováme do 19 let, pak se dostává do fotbalu dospělých, ale pořád není dodělaný, hraje méně, není tak vytížený. Proto vznikají farmy a juniorky. Je možné, že budou za rok fungovat farmy zároveň s juniorkami a každý klub se rozhodne, jakou zvolí strategii.“
