Od šesti let hrál ve Slavii. Když začal talentovaný Stefan Simić nakukovat do áčka, odešel. Šlo o výzvu, kterou nemohl odmítnout. Českého mládežnického reprezentanta nalákal FC Janov. A hned po roce se stěhoval do AC Milán. „Tam jsem poznal ty nejlepší,“ vzpomíná dnes. Hráčem italského velkoklubu je stále, poslední rok se ovšem prosadil na hostování v Belgii. A teď má před sebou další super výzvu. „Myslím jen na EURO, chci tam uspět,“ tvrdí jeden z důležitých mužů Lavičkova výběru.
Na EURO by měl být jednou z jistot českého týmu. O jeho nominaci nebylo pochyb. Trenér Vítězslav Lavička na Simiće spoléhá, rok v belgickém Mouscronu mu totiž vyšel parádně, z týmu odehrál nejvíce minut.
Co je podle mladého obránce na EURO klíčové? Jak by měli Češi hrát? A jak vzpomíná na časy v AC Milán či druhé italské lize? Podívejte se na to nejlepší z velkého Simićova rozhovoru pro magazín Sport GÓÓÓL.
O EURO:
„Hrozně se těším. Doufám, že budu na EURO hrát, ale na prvním místě je jednoznačně týmový úspěch. Věřím, že můžeme uspět. Máme těžkou skupinu, ale porazit můžeme každého. Samozřejmě to beru i jako příležitost se ukázat. Když to půjde týmu, tak věřím, že i všem hráčům. Nejdůležitější je tým. Pokud by se chtěl někdo jen zviditelnit a nebral by ohled na ostatní, nedopadne to dobře pro nikoho. Nicméně vím, že mě budou sledovat. Z AC Milán i jiných klubů.“
O trenéru Lavičkovi:
„Musím říct, že jsme s panem Lavičkou hodně v kontaktu. Překvapilo mě a moc si vážím toho, že se slyšíme po každém zápase. To jsem asi nikdy nezažil. Je to skutečně fenomenální spolupráce.“
O přestupu ze Slavie do Itálie:
„V Janově jsem se fotbalově i takticky zlepšil. A hlavně jsem se poprvé začal chovat jako profesionální fotbalista. Naučil jsem se italštinu, zdokonalil angličtinu a naučil se o sebe obecně více starat. Když jsem byl ve Slavii, měl jsem sice smlouvu, ale chodil jsem do školy, často jsem se nestíhal ani pořádně najíst. Ze školy jsem letěl na trénink, po něm zase domů učit. V Janově už něco takového neexistovalo. Navíc jsem tam šel se svým kondičním trenérem. Ráno jsem měl svůj trénink, po něm jsem se trochu učil, pak jsem měl trénink s klubem a poté jsem šel na italštinu. Všechno už ale bylo profesionální.“
O přestupu do AC Milán:
„Až v AC jsem poznal ty opravdu nejlepší. Najednou jsem byl na tréninku s Clarencem Seedorfem, Robinhem, Kevinem-Princem Boatengem… Sledovat je, to bylo něco. Jsou ještě o úroveň výš než hráči v Janově. Navíc zázemí v AC je jedno z nejlepších na světě a všichni se o hráče skvěle starají. Mně už pak zbývalo opravdu jen hrát fotbal.“
O hvězdách v AC Milán:
„Nebyli nafoukaní či arogantní, ale bylo vidět, že vědí o tom, že mají svou kvalitu. Jsou sebevědomí, nebojí se to ukázat. Hodně si toho dovolí a jsou na nich vidět velké zkušenosti. Člověk se od nich naučí, kdy už opravdu končí sranda a musí se makat.“
O hostování v druhé italské lize:
„Druhá italská liga je hrozně silově a fyzicky náročná. Opravdu extrémně. Pamatuji si, že jsme hráli pohár proti Laziu, prohráli jsme 0:3, ale fyzicky to pro nás byl vlastně nejlehčí zápas, protože se hrál hlavně fotbal. To ve druhé lize šlo převážně o souboje. U nás hrál stoper, který moc neuměl s míčem, ale byl to válečník a šel do všeho.“
O hostování v belgické lize:
„Belgická liga je hodně ofenzivní, dynamická, naopak je tam méně taktiky. Hraje tam hodně rychlých hráčů. Mě osobně se moc líbí. Navíc v Belgii dávají hodně šancí mladým. I když někdo udělá chybu, podrží ho. V Itálii je to o dost tvrdší.“
O budoucnosti:
„Z AC mě kontaktovali a říkali, že jsou se mnou spokojení. Líbilo se jim, kolik jsem toho odehrál a jak se všechno vyvíjí. Vím ale, že chci být někde, kde budu hrát. Na lavičce v AC už jsem si to zkusil a myslím, že jsem teď ve věku, kdy musím hlavně pravidelně nastupovat. Dostal jsem také nabídky z nejlepších klubů z Česka, ale teď bych se nechtěl vracet.“
