V Rize před patnácti lety slavil stříbro. Teď na dálku sledoval nepovedenou jízdu, která skončila sedmým místem. „Všichni řeší, kdo bude trénovat áčko. Chápu. Ale problém je jinde. U mládeže. Pokud se nezmění pohled na to, jak vychovávat hráče, tak se nepohneme. Tam to všechno začíná,“ tvrdí kapitán olympijského výběru v Koreji v roce 2018. Celkem reprezentoval na čtyřech turnajích pod pěti kruhy.

Jak celkově hodnotíte mistrovství v Rize?
„Za prvé musím říct, že jsem moc rád, že se šampionát vůbec uskutečnil. To je podle mě nejdůležitější poselství, protože všichni jako by zapomínali, co se tady v posledním roce dělo. Takže je skvělé, že kluci vůbec mohli být na ledě a dělat, co je živí.“

I když kulisy byly celkově zvláštní.
„Nehráli v podmínkách, v jakých by si představovali, ale buďme rádi, že se to vůbec sehrálo.“

Velká diskuse se strhla kolem hlavního kouče Filipa Pešána. Jak byl váš pohled?
„Když to shrnu, byl na velkém turnaji nováčkem, což mohlo hrát roli. Vím, že se řešilo třeba to, jak motal útoky, že nikdo pořádně nevěděl, s kým hraje. Ale tohle už teď není hlavní. Podle mě by si zodpovědní lidé měli klást otázku: je tohle ten pravý člověk, který má do budoucna dělat český hokej.“

A je?
„Tohle nechci hodnotit, na šampionátu jsem nebyl. Po válce je každý generál. Kdyby se přijelo se zlatou medailí, každý by to vidět jinak. Jenom říkám, že tohle si musí vyhodnotit kompetentní lidé, kteří to mají na starost.“

Neukazuje se to, o čem vy jste mluvil už před lety? Že nemáme pořádné trenéry?
„To byla jedna z prvních věcí, kterou jsem zmínil, když jsem přišel do Komety. Že obecně nemáme kvalitní kouče. Všichni se na mě dívali skrz prsty, nadávali mi, že přece máme hodně lidí, kteří svoji práci dělají. Netvrdím, že ji nedělají. Ale jde o to jak. Můžu srovnat, jak to chodí v zámoří, byl jsem se podívat i různě po Evropě. Pokud si budeme říkat, že u nás to děláme dobře, nikam se nepohneme.“

Jak z toho ven?
„Všichni řeší, kdo bude trénovat áčko. Chápu. Ale problém je jinde. U mládeže. Pokud se nezmění pohled na to, jak vychovávat hráče, tak se nepohneme. Tam to všechno začíná. Když se v Americe dívám, co děti umějí v deseti letech, absolutně se to nedá srovnávat. Patnáctiletí by už mohli v Česku hrát extraligu… Co dovedou v neuvěřitelné rychlosti. Když se podívám na české juniory nebo dorostence, tak oni v osmnácti nevědí, jak si najíždět, jak se vracet.“

Takže potrvá dlouho, než světový vlak zachytíme.
„Ten už je někde v Portugalsku, kdežto my přešlapujeme na místě. Dokud se tomu nedá systém, který má hlavu a patu, hned u malých dětí, nic se nezmění.“

Reprezentace je výkladní skříní celého hokeje, zůstaňme ještě u ní. Jakého trenéra by potřebovala?
„Nejlepší je ten, který si v hokeji prošel vším. Byl v první lajně i ve čtvrté. Aby pochopil, jak se hráči na jednotlivých pozicích cítí. Musí to být někdo, kdo má vůdčí schopnosti. Trenérská práce prošla vývojem, dneska je to hlavně o tom, aby kouč věděl, jak hráče postrčit, aby v nejdůležitější moment podali co nejlepší výkon.“

Což se očividně na mistrovství Pešánovi nepodařilo.
„Víte, pana Pešána neznám jako člověka. Znám ho jako trenéra, který koučoval Liberec, když jsem byl v extralize. Jeho tým hrál velice dobrý hokej. Ovšem je velký rozdíl mezi tím, když vedete ligové mužstvo, nebo národní tým. Dlouhodobá a krátkodobá akce, to jsou dva rozdílné světy.“

Když si vybavíte zápasy proti Liberci, jak to koresponduje s herním projevem v Rize?
„To je právě to, co mě překvapilo.“

Nemile předpokládám.
„Když proti nám Liberec hrál, všichni do putníku plnili systém, hodně bruslili, najezdili kilometry. Teď se mi zdálo,