Prošli si peklem, celý Mountfield a brankář Patrik Rybár taky. Ve čtvrtfinále byli kousek od toho, aby vypadli. Gólmanská jednička střídala, pátý duel nechytala. Ale vrátila se v TOP formě a vychytala výhru 4:3 na zápasy. „Každý ví, že play off není jednoduché a má to asi tak být, má vás prozkoušet v různých situacích. My jsme to s Libercem zvládli, podařilo se nám otočit sérii z 2:3 na zápasy a všem nám to dalo víc, než je přejet 4:1,“ říká slovenská hora klidu. Od čtvrtečního večera začíná válčit s Třincem.
Třinec dovede být hodně nepříjemný kolem branky, dotěrný, klidně až za hrou. Čeká na brankáře jiný hokej než s Libercem?
„Třinec hraje jiný styl, stoprocentně. Všechno ale začíná od toho, že se musíme koncentrovat sami na sebe, předvádět naši hru, bojovat, hrát srdcem, pokaždé do zápasu jít, jako kdyby to byl poslední zápas sezony.“
Můžete si být jistý, že třinecký silák Tomáš Marcinko k semifinále rozhodně takhle přistoupí. Kolem brankoviště to bude létat.
„Byl jsem s ním v reprezentaci, vím, jak moc je na brankovišti silný, tam je jeho prostor. Je vysoký, špatně přes něj vidíte. Ale s tím se musíme srovnat jako celý tým. Myslím, že taky máme silné hráče kolem branky.“
Dobrá, ale až vás přijede zlobit, seknete ho rovnou přes nohy, nebo to zkusíte nejdřív po dobrém, ať dá pokoj a neleze do vašeho prostoru?
(usměje se) „Těžko říct, uvidíme, až přijde zápas. Já jsem teď v Hradci, on Třinci, každý bojujeme za svůj cíl, svůj dres, já pro Mountfield, pro lidi, kteří sem chodí na hokej. V přesilovce ani při hře pět na pět to ale není všechno na mně, musí mi pomoci kluci, abych viděl, nebo oni měli dorážky, blokovali střely. Když se tohle všechno poskládá, můžete být úspěšní. Jinak shoříte.“
Hráč v poli může v play off přidat na důrazu, hra se pak zrychlí, je ostřejší. Může ale něco vlastně měnit i gólman?
„Zápasy jsou odlišené, každý hraje naplno, je tam tlak, od toho všechno začíná... Mně se v tom třeba chytá o to lépe, nikdo před vámi nepodcení jedinou věc, i když kluci už nemohou, stejně do souboje ještě vletí. V play off se chytá jinak. Je těžší. Když nevyjde zápas v základní části, štve vás to, ale pořád můžete jen mávnout rukou. Tady vám to může rozhodnout o konci sezony. Tenhle tlak mi ale vůbec nevadí.“
Uměl to Patrick Roy, v extralize třeba Marek Čiliak, začne play off a z dobrého brankáře se stane výjimečný. Co za tím je, mentální nastavení?
„To jsou přesně ti brankáři, kteří si tlak a play off dovedou užít, mají ho rádi. Dovedou být úspěšní. Neposerou se z tlaku, když to řeknu přímo. A tak to má být.“
A je to i tak, že zatímco v základní části každý řeší hromadu brankářských čísel, teď jde jenom o jedno, výhry?
„Je jedno, jakou má gólman úspěšnost, ale výhry jsou hlavní, sedí to. Ať vyhrajete 7:6, nebo 7:1, pořád je to stejné, vyšlo to. Když gólman chytá dobře, ale tým nevítězí, je to na nic.“
Vnímáte, jakou pozici vám čísla vlastně během základní části vlastně vytvořila? Každý byl najednou zvyklý, že Patrik Rybár má úspěšnost zákroků někde nad 96 %. Klesne na 92 a lidi po sobě koukají, co se děje.
„V říjnu a listopadu se sešlo strašně moc faktorů dohromady, tým mi ohromně pomáhal, já měl štěstí a chytal jsem i dobře. Když takhle všechno zapadne, na jeden, dva góly se dalo vyhrát. Ale každý věděl, že tohle udržet nejde. Já taky. Teď si někdo třeba řekne, že mi spadla forma, ale já si vůbec tak nepřipadám. Cítím se ještě lépe, nebolí mě kotník, mám natrénováno.“
Jenže víte, jak to je. Jednou namlsáte a nuly se od vás chtějí pořád.
„Lidi si možná zvykli, viděli, že se dá vyhrávat na gól. Někdy jsem pak taky dostal dva, tři... Když čtyři, byl problém a najednou se nedaří. Ale já to tak nevidím, stává se. Je lepší, když si gólman vybere porážky v základní části, na play off se pak dovede znovu namotivovat. Nikdo neumí zvednout ten stoupající výkon do maxima a tam ho dlouho držet. To nejde. Vždycky je tam křivka. Když spadne v nepodstatné části sezony, je to vždycky lepší.“
Pak se stane to, že s Libercem prohráváte 2:3 na zápasy, nastoupíte do brány a zase se vymáčknete k výkonu, že Hradci stačí dát dva góly a vyhraje. Křivka vyletěla?
„Jsem tam od toho, abych klukům pomáhal ve chvíli, kdy mě nejvíc potřebují. V takovou chvíli já tam pro ně musím být. Na co by byla vzadu nula, když vy dáte pět gólů? Hlavní je, že když přijde velký zápas, vy potřebujete jít pro vítězství. Ale nemyslím, že by to bylo jen o mně, celý tým začal hrát s nožem na krku lépe, ty poslední dva zápasy byly hodně dobré, bojovali jsme, blokovali střely.“
Vloni jste byl zázrak, brankář, který vyrostl přes noc, najednou se lidi ale už chodí koukat i na vás, soupeři vás víc řeší. Je to hodně jiná pozice?
„Věděl jsem, že v té minulé sezoně nebylo co ztratit, jen jsem mohl získat. A vyšlo mi to, povedlo se play off a díky tomu, že tým hrál, jak hrál, všechno vyšlo. Bylo mi jasné, že další rok bude těžší, najednou jsem musel potvrzovat to, co jsem ukázal. Týmy o mně věděly, začaly mě číst. Myslím, že čím déle je gólman v určité lize, tím těžší to má. A do toho jsem si před sezonou zranil kotník, takže problém. Najednou jsem ale skočil do rozjeté ligy a šlo to i bez letní přípravy, jsme v play off, na té samé pozici jako minulý rok.“
Pravda. Jen jste překonal zranění, trumfoval očekávání, dostal se na olympiádu. Jste dál než na jaře 2017?
„Každá zkušenost je v něčem dobrá, i ta negativní. Takže ano, myslím, že mě celý ten rok nějak posílil, třeba i to, že mi nevyšly první dva čtvrtfinálové zápasy v Liberci. Nakoply mě k tomu, že jsem se ještě víc kousnul. Měl bych se cítit silnější, ne? Je to tak, fyzicky i stylově, pohybově, čtením hry si připadám dál. Ale aby byl úspěšnější celý tým? Musí toho přijít ještě víc.“
Po dvou zápasech v Liberci jste skončil na lavičce. Když jste se v páté bitvě ocitl mimo, honilo se hlavou něco ve stylu, že až tam půjdete příště, klidně si vyhodíte kyčel, jen abyste soupeře zastavil?
(usměje se) „To bych byl zase přemotivovaný a kdo ví, kam by to dospělo. Uvědomoval jsem si situaci, že jestli tam půjdu příště, nebude jednoduchá, psychika celého týmu nebyla nejlepší.“
Málokdo by na vás vsadil, když jste jeli do Liberce a on vedl 3:2.
„Možná. Jenže právě od toho se musíte oprostit. Semkli jsme se, nakoplo nás to najednou a začali si víc věřit.“
Vzpomínám, jak Rostislav Haas, který teď trénuje brankáře Slovanu, mluvil o tom, že je pro brankáře důležitý automatismus. Aby hlavu nastavil tak, že nepřemýšlí, ale mozek udělal pro něj ten nejpřirozenější pohyb, chytil puk. Je to i u vás pak o tomhle tranzu?
„Když čtete hru a sledujete, co se kolem vás děje, přemýšlet určitě musíte. Ale ano, když pak přijde střela, je vždycky nejlepší vzít tu první myšlenku. Chytat stylem: ´Udělám tohle, ne, ještě bych mohl udělat tamto´, není dobré. To byste se pak jen otáčeli za sebe pro puky. Jsou takové situace, kdy se rozhodnete špatně. Hlavně musíte v play off dobře číst hru, to je základní věc, nachystat se na ten druhý tým, znát hráče, kteří na vás jdou.“
Vy si probíráte, kdo se na vás chystá?
„Celý zápasový den mám tak postavený, hodně přemýšlím o soupeři a zápase. V den zápasu je vždycky led, oběd a jdu spát. Tři hodiny před utkáním se probudím a jdu se připravovat.“
Taky se sjedete střelce druhého týmu, co vám hrozí?
„Samozřejmě, dívám se, jak soupeř hraje, sleduju střelce. Hra je o detailech a já nechci nic podcenit. Máme tady trenéry, kteří nám připraví přesilovky, ukážou nám, v čem je ten druhý tým silný, potřebujete se pořádně nachystat, na každou sérii, na každý zápas. O tom je taky play off, nesmíte podcenit jedinou maličkost.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
