Emoce neskrýval. Slovenský útočník Tomáš Marcinko, jedna z klíčových postav zlatého tažení za čtyřmi tituly třineckých Ocelářů v řadě za sebou, poprvé přijel do známého prostředí v dresu Komety Brno. Svému novému klubu pomohl s kapitánským céčkem na hrudi k vítězství 3:2 po nájezdech. „Pokladník už mi připomínal, že mě céčko bude něco stát,“ usmíval se po svižném duelu.
Vítal ho potlesk a skandovaný pokřik. „Tóóóómaš Marcinko!“ neslo se z třineckého kotle. Slovenský gladiátor na sebe po šesti parádních letech mezi Oceláři poprvé oblékl jiný dres, než s drakem na hrudi.
„Bylo to milé, fajn,“ ocenil gesto třineckých fanoušků Tomáš Marcinko, který si stejně jako v Třinci na zádech nechal číslo 65. „Velmi si toho vážím, není to samozřejmost a upřímně lidem děkuji. Měl bych pro ně spoustu dalších superlativů, ale na druhou stranu jsem se snažil být ve své zóně a soustředit se na zápas. Ale za přivítání fanoušků jsem byl velmi vděčný.“
Překvapení to nebylo. Tomáš Marcinko si za šest let získal srdce fanoušků. S Oceláři slavil čtyři zlaté medaile a jedno stříbro. Pětatřicetiletý centr se s týmem pokaždé probil do finále, bez medaile skončil jen při zrušeném covidovém play off. Obětavým způsobem boje, neústupností kolem brány a týmovým blokováním střel si vypracoval přirozenou pozici lídra. Přestože o něm v kabině nebývalo takřka vědět. Většinou si jen natočil kafe a s kouřícím kelímkem se schoval v koutku.
„Tomášův největší přínos byla jeho neskutečná práce pro tým,“ vzpomínal třinecký kapitán Petr Vrána. „Až si člověk někdy říkal, proč on není větší sobec? Opravdu všechno dělal pro tým. Je obdivuhodné, co všechno dokázal zblokovat a do jakých střel soupeřů se pouštěl.“
Z opačné strany chodívaly pochopitelně odlišné hlasy. Marcinko patří k nejméně oblíbeným protihráčům napříč ligou. Na brankovišti je neústupný, často se pouští i do slovních výměn. „Pravda, někdy mu ujely nervy, vybuchnul, což bylo zvláštní, protože mimo led je opravdu mimořádně klidný,“ přitakává Vrána. „Neskutečný dříč, profesionál. Cvičil každý den, obrovský příklad pro všechny kluky okolo.“
I proto ho vítalo skandování fanoušků. Přestože třinecký dres po letech v zámoří poprvé na domácím ledě v přípravě oblékl Richard Pánik a z Brna se vrátil Tomáš Kundrátek. I tak z kotle znělo Marcinkovo jméno. Proti svému bývalému klubu vedl třetí formaci, chodil na přesilovky i oslabení. A na dresu měl céčko.
„To asi nějak vyšlo po ose trenér – pokladník,“ usmíval se Marcinko. „Kapitán je Zaťa (Martin Zaťovič), to se nemění. Ale v přípravě jsou možné i jiné varianty, takže mi to hned pokladník připomínal. Že mě céčko bude něco stát.“
Proti bývalým parťákům svedl několik ostrých soubojů u mantinelů i kolem brankoviště. Jednou byl vyloučený za sekání, Oceláři z přesilovky dali gól. „Podpichovačky byly,“ přitakal slovenský bijec. „I z mé strany. To k tomu patří, já mám rád emoce. Ať už v dobrém, nebo ve zlém, to je jedno, patří k hokeji. Jasně, naplno to ještě nebylo, v přípravě ještě nejsou výsledky tak podstatné, ale každý zápas chcete vyhrát.“
V Brně si Marcinko zvyká rychle. Co ještě nezvládá úplně precizně, je vítězný pokřik v kabině. „Asi budu potřebovat nějakou osnovu, abych se ho naučil,“ pousmál se. „Musíme co nejvíc vyhrávat, aby se to člověku dostalo pod kůži. Věřím, že se díky výhrám vítězný pokřik naučím rychle.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
