Znáte ten pocit, kdy se snažíte sebevíc, ale prostě to nejde? Přesně takhle jsem si připadal v neděli při zápase s Litvínovem, který jsme nakonec se štěstím vyhráli 2:1. Cítil jsem se výborně, ale stejně ta branka pro mě byla zakletá. No a samozřejmě se na mě po zápase sesypali novináři a hučeli do mě, jak je možný, že jsem nedal dva nájezdy, a proč jsem promarnil další šance...
Už takové věci beru s úsměvem, chápu, že je to jejich práce. Ale i oni sami určitě mají dny, kdy se jim taky nějaký článek nepovede. A to znáte i vy všichni ostatní v jakémkoliv jiném zaměstnání. Každý si občas vybere nějaký den blbec. Já v tom rozhodně nejsem výjimka, navíc ve čtyřiceti letech. To už nejdou čekat žádné zázraky.
Předtím jsem ve dvou zápasech proměnil dva nájezdy. Tentokrát ze dvou ani jeden. Proč?
V tom je přece kouzlo sportu. Kdyby bylo všechno dopředu naprogramované, nikoho by to nebavilo. Ani pro vás, pro fanoušky, by to nebylo určitě moc zajímavé, kdybyste vždycky věděli, jak to dopadne. I když je pravda, že potom, co jsem proti tomu Litvínovu předvedl, jsem se radši druhý den vůbec nepohyboval po městě, abych to od někoho neschytal.
Ale tak to prostě chodí. Ani Gretzky nebo Lemieux nedávali gól z každé šance. Hlavní je, že jsme nakonec uspěli. Nechci absolutně snižovat kvality soupeřů, ale my teď máme mužstvo na to, abychom vyhráli každý zápas. A záleží jenom na nás. Když podáme maximální výkon, vyhrajeme. Když prohrajeme, bude to jenom naše vina.
A ty moje stehy v obličeji? Nedělal bych z toho vědu, tohle k hokeji přece patří. Jen mě mrzí, že tím končí moje snahy stát se modelem, až přestanu hrát. Teď už mě nikdo nezaměstná, když viděl v novinách ty moje fotky.
Měl jsem obrovskou radost, že po dlouhých letech byl kladenský zimák vyprodaný. Přišlo osm tisíc lidí, což se naposledy stalo při baráži před deseti lety. Je super, že jsme i lidi na Kladně přesvědčili, že má cenu se na Rytíře přijít podívat. I když zrovna teď v neděli si zasloužili, aby padlo mnohem víc gólů. No nic, snad příště. I tak díky všem, kteří dorazili.
Pokud jde o to, jak se daří ostatním hráčům z NHL v ostatních klubech, nechci to tady moc hodnotit. Protože ve svým věku a při tom počtu zápasů, které jdou rychle za sebou, mám problémy sám se sebou a už nestíhám podrobně sledovat, jak si vedou další. Jsem vůbec rád, že vstanu a dojdu na trénink.
Ale je jasný, že třeba Červus (Roman Červenka) s Vláďou Sobotkou táhnou Slavii, Hemák (Aleš Hemský) s Krejčou (Davidem Krejčím) zase obrovsky prospívají Pardubicím. V té dvojici jsou sehraní, vyhoví si. A jsou nebezpeční.
Musím se zastavit i u Martina Růžičky z Třince. Panečku, tomu to pálí! Koukal jsem na statistiky a klobouk dolů: 12 zápasů, 15 gólů, dohromady 24 bodů. Sám jsem zvědavý, kam až to v sezoně dotáhne. Rozjeté to má neskutečně.
Jenom doufám, že v NHL nemají k dispozici statistiky z naší extraligy. Protože jestli je uvidí někdo v Dallasu, okamžitě mně trhají smlouvu a berou Růžu. Asi budu muset před nimi to bodování nějak zatajit, jinak mám smůlu.
Těžko říct, kdy se NHL zase rozjede. Situace je nepřehledná, dostávám sice nějaké zprávy, ale nic konkrétního nevím. A myslím si, že to teď momentálně neví nikdo.
Související články
