PAVEL KALOUŠ – Můžete Františka Straku nazývat zrádcem, můžete mu vyčítat jeho úsměvné řeči o sparťanském srdíčku i poslední neuvěřitelný veletoč v podobě příchodu do Slavie.
Jedna hranice se však překročit nesmí. Aby sportovní nenávist pronikla i do osobního života a změnila se ve vyhrožování, ze kterého jde strach.
Přesně k tomu došlo v noci ze čtvrtka na pátek, když se fotbaloví chuligáni, zřejmě sparťané, nelegálně vloupali na Strakův pozemek a sprejem mu „vyzdobili“ dům.
Tvrdím, že rivalita a emoce do fotbalu patří, ale tohle nemá ani s jedním vůbec nic společného. Je to ubohost a zbabělý čin, kterým chtěl kdosi demonstrovat svou sílu.
Strakova žena Zdena je přesvědčena, že útok vyprovokovali i novináři, ale v tomto bodě se plete.
Angažmá Straky ve Slavii si velkou mediální pozornost zaslouží, potíž je však jinde. Že si pár primitivů vyložilo význam slova rivalita podle svého… Výtečníky, kteří se včera pod rouškou tmy vplížili do Strakovy blízkosti, teď nejspíš jejich kamarádi se sparťanskou šálou kolem krku plácají po ramenou.
Měl bych pro ně tedy také jeden vzkaz: Zamyslete se nad tím, jakou hloupost jste provedli. Fotbal má přece přinášet radost. Nikoliv strach.
