Dvořák po generálce na UFC: Zranění je pryč, zkoušel jsem nové zbraně
Boj v kleci ve jménu válečných hrdinů. David Dvořák se vrátil po vážném zranění, aby si před kamerami ČT odbyl generálku před rozhodujícím duelem v UFC. Jako hlavní motor v zápase mu však sloužila myšlenka na veterány a rodiny padlých vojáků, pro něž charitativní exhibicí vybíral peníze. Ruku v ruce s tváří českých barev v KSW Dominikem Humburgerem a dalšími pomohl k vybrání více než šesti set tisíc korun.
Zdravotní problémy jsou pasé, David Dvořák předvedl ohňostroj úderů. Elitní bijec se vrátil do klece po takřka roční pauze, aby se pobil se svým velitelem podplukovníkem Petrem Matoušem. Cílem nebyl expresní finiš, nýbrž otestování nově osvojených technik a hlavně finanční pomoc válečným veteránům. Český zástupce v UFC na akci figuroval nejen jako bojovník, ale i promotér.
Bijec ze světové špičky proti debutantovi – papírově nesmyslný zápas – nabídl akční podívanou.
„Každý, kdo se koukal, viděl, že to v kleci lítalo,“ usmíval se Dvořák bezprostředně po zápase. V exhibičním duelu proti kamarádovi a spoluorganizátorovi akce ukázal předpokládanou převahu. Přesto měl nohu lehce položenou na brzdovém pedálu.
„Snažil jsem se v kleci šlapat na plyn. Nastaly chvíle, kdy jsem do soupeře mohl vlétnout daleko víc, ale nechtěl jsem nic riskovat. Zbytečně do něj pálit nesmyslné údery a hnát se za ukončením za každou cenu,“ vyprávěl. „Bylo to náročné. Bojovali jsme pro dobrou věc, ne abychom se zrakvili. Snažil jsem se podle toho chovat. Věřím, že i tak byl souboj divácky hodně atraktivní,“ dodal.
Údery na hlavu střílel Dvořák zvolna, s tvrdostí šel hlavně po břichu a žebrech. Riskoval tak zlomení rukou, v případě že by trefil lokty. „Myslel jsem i na to, že se nesmím zranit. Postupně jsem přidával otáčky a simuloval i klasický zápas. V něm ze sebe taky nevydám sto procent hned v první minutě. Načítal jsem si soupeře a zkoušel si zbraně, na nichž jsem v tréninku pracoval,“ reflektoval generálku na sedmé představení v UFC.
„Petr předvedl fantastický výkon, jsem na něj opravdu hrdý,“ chválil Dvořák velitele, kterého sám dříve trénoval. Matouš po devastujících ranách na spodek těla několikrát padl na kolena. Byl to právě jeho soupeř, který mu v ty chvíle pomohl burcováním publika. „V normálním zápase bych to samozřejmě nedělal. Tvrdě inkasoval na břicho, byl v počítání a viděl jsem na něm, že chce pokračovat stejně jako já. V hlavě se mohl zlomit. Pokaždé však vstal právě díky podpoře lidí. Bez nich by se podle mě nepostavil,“ vysvětloval Dvořák nezvyklé počínání v kleci.
I pro Dvořáka byl pondělní večer svého druhu debut. „Organizovat akci a taky na ní zápasit je opravdu těžké. I když nás na to byl celý tým, ještě před nástupem do klece jsem běhal po hale a snažil se pomoct, kde bylo potřeba,“ zmínil. „Nyní vidím, jak je náročné něco takového vybudovat. Mám k promotérům ještě větší respekt.“
Galavečer pro válečné veterány vybral přes šest set tisíc korun. „Rozhodně nebudeme pořádat turnaj každých šest měsíců. Myslím, ale že uspořádat akci jednou za rok, rok a půl by bylo dobré. Máme potenciál,“ věří Dvořák.
