PŘÍMO Z TOKIA | Když vyhrál před dvěma lety italské Giro, byl ve své zemi hrdinou, obcházel různé společenské akce, všude ho slavnostně vítali. Co asi nastane v jihoamerické zemi teď, když silniční cyklista Richard Carapaz získal olympijské zlato? Navíc teprve druhé v historii Ekvádoru. Nadšení, extáze, euforie. To jsou slova, která nejlépe charakterizují současnou náladu v sedmnáctimilionové zemi. A také v případě samotného vítěze. „Je to nejlepší věc, která se mi v životě mohla stát,“ radoval se.
Mnoho fanoušků v Ekvádoru má teď vykřičené hlasivky. Jestli totiž něco příslušníci jihoamerických zemí umí, je to velmi hlasité komentování a fandění svým sportovcům. A to v sobotu bezesporu dělali. Richard Carapaz, muž, který kdysi doma v Julio Andrade nedaleko hranic s Kolumbií vypomáhal rodině tím, že pásl a dojil krávy, se totiž stal olympijským vítězem.
Pro zemi, která za svou historii na Hrách posbírala pouhé dvě medaile, a to zásluhou chodce Jeffersona Péreze (zlato 1996, stříbro 2008), je to neskutečný úspěch. A stejně tak pro osmadvacetiletého Carapaze. Už sice před dvěma lety jako první zástupce své země získal prvenství na některém z podniků Grand Tour, konkrétně na Giro d´Italia, a letos k tomu přidal třetí příčku na Tour de France, ale tento úspěch nemá obdoby. „Nedá se to k ničemu přirovnat,“ culil se zaměstnanec nejbohatší cyklistické stáje na světě Ineos Grenadiers.
S medailí na krku pak pokračoval v radostném projevu. „Je to ta nejlepší věc, která se mi v životě mohla stát. V mé zemi se teď všichni zblázní,“ vyznal se. I on zmínil svého medailového předchůdce. „Je to už 25 let, takže je to speciální. Navíc je to první medaile v tomto sportu, takže si myslím, že spousta lidí doma mě teď bude následovat,“ věří, že se cyklistika v Ekvádoru nyní vyšvihne v popularitě.
Podmínky pro to, aby tato země vyprodukovala další vítěze, má náramné. Sám Carapaz se dostal do vynikající formy i díky tomu, že trénoval doma ve vysoké nadmořské výšce. Na sociálních sítích udával během přípravy na Tour de France i cifry přes 3000 metrů.
Zatímco na Tour, která skončila pouhých šest dní před startem olympijského závodu, vítězství v etapě nedosáhl, teď si to plně vynahradil. Poprvé v kariéře ovládl jednodenní závod, a hned takovýto. „Byl to trochu bláznivý a hodně náročný den. Neměl jsem takový tým, jako měli jiní (Ekvádor startoval jen ve dvou), ale věřili jsme si,“ prohlásil Carapaz.
Silný mančaft ale nakonec ani nepotřeboval. Právě ty totiž dojely 48 kilometrů před cílem uprchlíky, mezi posledními také Michaela Kukrleho, a pak už to bylo především o světových hvězdách. A z těch nejlépe využil situaci právě Ekvádorec, když se šest kilometrů před cílem zvedl a pláchl Brandonu McNultymu, se kterým byl do té doby v čele. Vítězství už si pak mohl při příjezdu do cíle vychutnat.
To další dva v pořadí si to rozdali ve sprintu. A opět šlo o hvězdy nedávné Tour de France. Souboj o stříbro vyhrál ten lepší spurtér Belgičan Wout van Aert, bronz pak po triumfu na Staré dámě slaví Slovinec Tadej Pogačar. Van Aert si hodně připomněl loňské mistrovství světa, kdy na závodní okruh v Imole také přivezl skupinku za již jasným vítězem Julianem Alaphilippem a vybojoval stříbro. „Vždycky jedu pro vítězství, ale dnes tady byl jeden silnější chlapík,“ vysekl cyklistický univerzál poklonu Carapazovi
Naopak před ním smekl někdejší evropský šampion a vicemistr světa Matteo Trentin. „Byly jen dvě možnosti, jak mít šanci na medaili v tomto závodu: být vrchař nebo být Wout van Aert.“ Narážel tím na Belgičanův výkon na francouzské Grand Tour, kde vyhrál horskou etapu s dvojím přejezdem legendárního Mont Ventoux.
Pochvalu si vysloužili závodníci také od někdejšího vítěze Tour de France a olympijského šampiona v časovce Sira Bradleyho Wigginse. „Posledních 25 až 30 kilometrů to bylo jako juniorský závod. Každý muž sám za sebe. Velmi málo národů zde bylo zastoupeno dvěma jezdci. Bylo to muž proti muži. Startovní pole bylo absolutně zdecimováno, byla to hodně náročná trasa. A Carapaz? Ten chlap byl fenomenální.“
Skvělý výkon předvedl také Kukrle, který byl celý den hodně vidět ve skupině uprchlíků. Zdeněk Štybar závod ve velkém horku a náročných podmínkách nedokončil.
