Největší soupeřka Soukalové: Je krásná jako Lara Croft i lehce „crazy“
Uhrane vás. Má oči jako kočka a na střelnici vykropí zásobník tak rychle, že z ní nespustíte zrak. Vypadá jako Lara Croft, miluje čokoládu… „A je též lehce crazy,“ říká biatlonistka Gabriela Soukalová o Italce Dorothee Wiererové, z níž se postupně stala její největší rivalka v boji o letošní triumf v SP. Žádný div, za oranžovými brýlemi a kouzelným úsměvem se skrývá pětinásobná juniorská mistryně světa.
Sledovat ji při střelbě je jako poslouchat italskou taneční hudbu, kterou má ona tak ráda. Ta, ta, ta, ta, ta… pět ran v tempu kulometu, addio všem a vzduchem se jen mihne vyčesaný copánek hnědých vlasů, díky čemuž připomíná drsňačku z PC her Laru Croft.„Střelba je teď její velká deviza. Perfektně zvládnutá automatika,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář.
„Zbožňuju ji. Za to, jaká je s ní sranda, i za to, jak rychle střílí,“ žertuje norská hvězda Tarjei Boe. Nápadníci i časopis Playboy, jenž za ní vloni přišel s nabídkou na fotografie, ale mají smůlu. Dorothea Wiererová je už od minulého léta vdaná a letos se rozhodla, že svou rychlopalbou zatopí i Gabriele Soukalové v boji o velký křišťálový glóbus. Devět závodů před koncem na ni ztrácí 91 bodů.
„S Doro je však hrozná sranda,“ tvrdí sama Soukalová, která si s ní třeba střihla selfíčko ze stupňů vítězů po vytrvalostním závodě v Ruhpoldingu. „Ona je dost bezprostřední a umí hned říct, co si myslí. Je to střelec a rovněž je lehce crazy. Ten italský temperament z ní vyzařuje na každém kroku, mluví hodně rukama, různě šermuje, ale k ní to prostě sedí,“ vypráví česká biatlonistka.
S Wiererovou má navíc hodně společného – i Italku často v cíli vidíte s telefonem v ruce a stejně tak má svérázné nápady, jako jezdit s křiklavě oranžovými brýlemi nebo si na clonu nalepit srdíčko s italskou trikolorou. „Devadesát devět procent času jsem veselý člověk,“ říká o sobě uhrančivá Italka v magazínu Biathlonworld.
A kdo se při tom jednom procentu rozhodl klidit z cesty, měl by při útěku i kličkovat. „Střelba je jen o vaší hlavě, a když nad ní nepřemýšlím, je to nejlepší. Dřív jsem byla ještě rychlejší, ale i když jsem postupem času zpomalila, stále jsem rychlá,“ říká ke své rychlopalbě, kdy je často schopná vyprázdnit svůj zásobník za sedmnáct, osmnáct vteřin.
„Pamatuji si třeba svůj první závod, kdy jsem byla úplně poslední, netrefila ani jeden terč, ale i tak jsem dostala za odměnu čokoládu a byla nadšená, protože ji miluji. Nakonec jsem jezdila dál i kvůli bráchovi, který biatlon dělal. Jako dítě vždy chcete dělat to, co váš starší sourozenec,“ vyprávěla.
Výsledkem pak byla pro Dorotheu Wiererovou sportovní škola, kdy se sice vzdala kamarádů, kteří chodili na párty, zatímco ona vyspávala po trénincích, avšak následně posbírala mezi juniory pět titulů mistryně světa. Mimochodem, tři byly ze šampionátu v Novém Městě na Moravě 2011.
„V běhu si sice aktuálně s Gábinou moc nezadají, ale ve střelbě si je teď velmi jistá. Někdy je schopná kvůli té rychlosti tam něco nechat, ale má většinu závodů, které se jí povedou. Je v tom hodně podobná Simonu Ederovi,“ připomíná Rybář rakouského rychlošutéra.
Už teď má proto Wiererová blízko malý křišťálový glóbus z vytrvalostních podniků (oba dosavadní závody vyhrála), je stabilní členkou štafet a stejně jako Soukalová je také tváří svého sportu.
„V Itálii se nejvíce fandí fotbalu a všechny televize a noviny mu dávají největší prostor. Ale cítím, že se to začíná měnit, zájem o biatlon roste,“ culí se. „Na druhou stranu i já musím udržovat rovnováhu, protože myslet na sport 24 hodin denně, to by mi explodovala hlava. Proto se snažím jít často mezi lidi, pokecat a tak. Jakmile jsem v místnosti sama, nejsem to já,“ doplnila.
A kde se tedy rivalka Gabriely Soukalové cítí opravdu jako doma? „Ráda nakupuju. Mohla bych být profík v nakupování. V této disciplíně bych vyhrála každý závod,“ zažertovala milovnice módy.
