Před dvěma lety zažila přelomovou sezonu, po ní však přišel velký zádrhel. Biatlonistka Veronika Vítková, medailistka z juniorského mistrovství světa 2009, jež zazářila nejen pátým místem i na dospěláckém šampionátu v témže roce, pak v létě skončila v nemocnici se zánětem mozkových blan. Teď už se však olympijská naděje pro Soči z nemoci, která může mít hodně ošklivé následky, dostává zřejmě zpět na předchozí vlnu.
„V tréninku to bylo vidět, dokázala jsem objet celé soustředění a zvládla jsem udělat, co trenér naplánoval. Začínám se po té nemoci srovnávat,“ věří třiadvacetiletá sympatická dívka, na posledním světovém šampionátu osmá.
Ještě před rokem ji v letním tréninku zmáhala velká únava, následky tohoto typu pociťovala i na závodech. Na mistrovství světa byla pak osmá, v létě brala tři čtvrtá místa na světovém šampionátu v letním biatlonu v Novém Městě.
Její rozjezd do sezony přibrzdila – jak jinak – nemoc. Těšila se na závody do Östersundu. „Protože příprava proběhla oproti loňskému roku dobře, měla jsem jak běžeckou, tak střeleckou formu.“ Jenže po jediném tréninku kvůli žaludečním problémům a viróze zase letěla zpět.
„Když mě trenér vezl na letiště, bavili jsme se o tom, že každou sezonu mě jednou musí odvézt dříve ze závodů. Doufám, že jsem si to vybrala a že to byla konečná.“
Krevní testy sice ukázaly, že se tělo pralo s virózou, ale ta by neměla mít výraznější následky. Což ostatně bylo vidět při dalším dílu závodů v rakouském Hochfilzenu, kde Vítková skončila na 23. a pak na 19. místě.
„To mě povzbudilo. O to lehčeji by to mohlo jít dál. Trať mi tu vyhovuje, je to nahoru dolů,“ říká o rakouském dějišti, kde Světový pohár nyní také pokračuje.
Pro další dobré umístění má navíc extra motivaci, slib od trenéra Jindřicha Šikoly. „Jeho rodina má truhlárnu. Nebyla to ani sázka, ale říkal, že když budu do Vánoc dvakrát do dvaceti, vyrobí mi skříně,“ říká Vítková s úsměvem.
