Připomíná hráčku zamrzlou v pandemii. Svět se kvůli koronaviru zasekl a s ním i výkony Karolíny Plíškové. „Necítím se dobře,“ nezastírá světová šestka, která nepohodu demonstrovala i ve 3. kole Australian Open. V českém derby s kamarádkou Karolínou Muchovou (5:7, 5:7) si vyjedla smůlu do dna. Druhý set prohrála, ačkoliv vedla 5:0. Navíc dostala trestný fiftýn za opakované rozštípání rakety.
Druhý set jste začala s mankem 0:15, protože čárová sudí upozornila hlavní, že jste znovu rozštípala raketu. Překvapil vás tenhle výrok?
„Celkem jo. Nestalo se to ani v tunelu, ale na záchodě. Takže to nikdo neviděl. Překvapená jsem z toho byla, ale čárová, co se mnou šla, mě asi slyšela a nahlásila to. Myslela jsem si, že si na záchodě můžu dělat, co chci. Ale evidentně ne.“
Je to zvláštní pravidlo?
„Nevím, mně se to nikdy nestalo. Zase jsem o něco chytřejší.“
Zdálo se, že vám již brzy v zápase začaly pochodovat nervy. Vyplývalo to jen z toho, že se moc nedařilo?
„Bylo to mojí hrou, ona taky nehrála moc dobře. Fakt stačilo docela málo, minimálně druhý set jsem měla vyhrát. Ale tam jsem aspoň hrála trošku líp, i když to pak dopadlo nešťastně. První set byl špatný od obou. Bylo to takové nervózní trápení, navíc se hrálo bez lidí. Bylo totální ticho, přišlo mi to celé špatné.“
Čemu přičíst kolaps z vedení 5:0 ve druhé sadě?
„Energii jsem měl stále, jen mi uteklo pár těsných gamů. Mohla jsem ho vyhrát i 6:0, ale začala hrát trochu lépe. Do stavu 5:0 mi všechno vycházelo, ale je těžké podržet si takovou úroveň delší dobu. Měla jsem šance, třeba dva setboly při svém podání. Prostě jsem toho dneska mohla udělat spoustu líp.“
A navíc jste hrála proti kamarádce…
„Jo, byl to nepříjemný zápas, nejen proto, že jsme tady spolu strávily dva týdny v karanténě. Trénujeme spolu hodně, nebylo tam nic, co by mě překvapilo. Věděla jsem, co mám hrát, bohužel jsem toho nebyla schopná. Ona umí taky zahrát o hodně líp, bylo to nervózní z obou stran. Bohužel zápas zvládla o trošku líp. I já měla šancí milion, ale zahrála jsem na všechny blbě. Ona na pár zahrála dobře, to dneska stačilo. Prostě nepříjemný zápas. Ani s Collinsovou jsem už nehrála moc dobře. Prostě dva nepříjemné zápasy, než že by mi v cestě stálo něco neporazitelného. Nejvíc bojuju sama se sebou, takže je dost jedno, kdo je na druhý straně.“
Čemu přikládáte, že se nedaří?
„Nehraju teď zrovna top, ale nechci být moc sarkastická a negativní, když jsem právě prohrála. Necítila jsem se tady dobře v žádném zápase, některé byly trochu lepší, některé o něco horší. Ale moc jsem chybovala, panikařila jsem během výměn. Nevím, jestli je to tím, že nemám moc nahraných zápasů, ale necítila jsem se pohodlně při všech činnostech na kurtu.“
Doba je zvláštní, nemáte nahráno moc zápasů. To všechno se promítá i do výkonů. Berete to tak, že není správný čas panikařit?
„Teď po zápase je ještě brzy mít tenhle přístup, snad ho budu mít od zítra. Samozřejmě jsem se tady těšila na diváky a melbournský lockdown je dost nešťastný, protože ještě včera byla atmosféra super z toho, co jsem viděla zápasy. Lidi lepším nervům a celkově tenisu pomohou, alespoň z mojí strany. Jsou věci, co mi pomáhají a co ne. Tahle doba mi evidentně nesedí. Hodně trénuju, což se neprojevilo v zápasech, protože natrénováno mám, fyzička je dobrá. Jen se do toho potřebuju dostat, mít víc zápasů a turnajů v řadě. Což je taky těžký, protože pořád nevíme, co bude.“
Jak těžké je dělat program?
„Jediný, co vím, je, že hned večer letím domů. To jediné mě teď zajímá. Pak čeká Dubaj a Dauhá, nevím, jestli se bude hrát v Miami. Je to pořád otevřený, nejde plánovat na měsíce dopředu.“
Jak se na vás podepisují opakované karantény a podobné obtíže?
„Myslím, že je zvládám dobře. Nemá cenu to víc řešit. Kdo chce cestovat a hrát v dnešní době tenis, musí to podstoupit. Týká se to i lidí, kteří cestují nejen za prací, ale na dovolené nebo za rodinami. Prostě tohle musíme respektovat. Můžu si vybrat, jestli budu doma nebo ne. A já doma být nechci. Pro nikoho to není ideální, někdo trénuje rád víc, někdo míň, někdo rád chodí po městě. Nikdo není rád zavřený na hotelu, turnaje to může ovlivnit. Nebýt karantény, trénovala bych o hodně víc. Ale tak to je, někomu to sedne a někomu ne. Doufejme, že Austrálie byla nejhorší, protože jinak jsou karantény většinou týden nebo míň. Snad máme to nejhorší za sebou.“
Váš manžel Michal Hrdlička prozradil, že vás provází i potíže s pravou rukou. Jak velký to je problém?
„Je to něco, co jsme řešili před turnajem. O zraněních se nikdy nebavím. Pokud jsem schopná odehrát dvouhodinový zápas, tak to vážný není. Ale je to něco, co jsme řešili dřív, teď bude víc času ruku doléčit, protože následují menší turnaje, bude víc volna. Teď to moc nešlo, chtěla jsem využít veškerý čas, který jsme na kurtu dostali. Navíc jsem byla nově se Saschou (koučem Bajinem), chtěl jsem pod ním co nejvíc trénovat, nahrát nějaké situace. Nebyl prostor pro volno. Teď pár dnů bude, tak se snad dám dohromady. Je to něco, co mě obtěžuje už pár let. Není mi už dvacet, takže nejsem překvapená.“
Související články
