PŘÍMO Z LONDÝNA | Na pravé straně krku má vytetovaný nápis – ALIVE. „Znamená to, že jsem ještě neřekl poslední slovo, ještě pořád hraju,“ usmál se Lukáš Rosol. Měsíc před sedmatřicátými narozeninami se protloukl z kvalifikace do hlavní soutěže Wimbledonu, kde v pěti setech trápil nasazeného Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Nakonec padl 7:6 (4), 6:7 (6), 6:3, 3:6, 3:6. „Mohla to být pohádka, ale ani tak to není špatný,“ prohlásil 280. tenista žebříčku, jenž si v hlavní grandslamové soutěži zahrál po víc než třech letech. A londýnský úspěch ho inspiroval tak, že může pokračovat i příští sezonu.
Když si u sítě po skoro tříhodinovém boji plácnul se svým přemožitelem, sedl si na lavičku, dlouhou chvíli si rovnal struny na raketě. „OK, už byl konec, ale říkal jsem si, že chvíli posedím. Sice měl jít hrát někdo po mně, ale ještě jsem si to užíval. Nechtěl jsem odcházet, hrál bych klidně další set,“ líčil Lukáš Rosol, protřelý veterán, jenž si zahrál po pětadvacáté v hlavní soutěži grandslamu, ale poprvé po třech letech od Roland Garros 2019. Stárne, z ATP Tour vyklidil pozice a objíždí challengery. Kvalifikační úspěch v Londýně ho ale nakopl.
Lukáši, kvalifikací jste prošel bez ztráty setu, teď jste svedl drama s dvaadvacátým nasazeným. Zápas byl dvakrát přerušený pro déšť, fučelo, hrálo se skoro tři hodiny. Jaký dojem ve vás zanechal?
„Dobrá úroveň se smolným koncem. Byl jsem rozehraný, mohl jsem toho využít. Ale zase jsem mohl prohrát už v kvalifikaci. Kdyby to teď vyšlo, byla by to pohádka. Ale nemůžu si moc vyčítat, snad jen pár míčů v druhém tiebreaku. Ale to jsou kdyby… I tak dobrý zápas, jsem rád za svůj výkon, který jsem vytáhl odněkud z paty.“
Pohádka se nekonala, ale i tak to je hezký příběh…
„Jasně. Vůbec jsem nevěděl, jestli se dostanu do kvalifikace. Nejdřív jsem byl pod čarou, pak jsem se vešel. Takže jsem už jel na turnaj předtím, abych se rozehrál. Po týdnu na trávě jsem se začal cítit dobře. Kvalifikace je o losu. Můžete jako já vyhrát bez ztráty setu, ale taky můžete rychle skončit. Takže celkově jsem s Wimbledonem spokojený.“
Kde je momentálně váš tenisový level? Tohle nevypadalo jako challengerová úroveň. Letos máte bilanci 27:20, ale jelikož sbíráte výhry na challengerech, v žebříčku se neposouváte.
„Na challengerech to jde hrozně pomalu. Uděláte dvě tři kola, za které dostanete patnáct bodů. To je nic. Do konce roku chci ještě odehrát tak deset turnajů, víc neplánuju. Docela jsem tlačil na program skrz Roland Garros a Wimblas. Alespoň Wimblas vyšel. Teď pojedu na pohodu, budu si to víc užívat.“
Co vás ještě žene?
„Nemám komu co dokazovat. Hraju, užívám si to. Vím, že dva tři zápasy dokážu na challengerech zahrát, než přijde těžší soupeř. Prostě chci ještě hrát. Chtěl jsem dokončit tuhle sezonu, ale ještě mám nakonec v hlavě i tu příští. Proč ne? Ještě se cítím fajn. A když jsem se tady kvalifikoval, je to impuls i do dalšího roku.“
Tenis vás pořád baví?
„Je to spíš oddanost tenisu. Žebříček mám takový, jaký mám. Možná už se na grandslam nepodívám. Ale pořád mám touhu zahrát si na hezkých turnajích.“
I když to nebudou grandslamy?
„Já bych se na nějaký rád i v budoucnu podíval, výkonnost tomu ještě odpovídá. Ale nemám žebříček. Jsem 280, to už není ani na kvaldu. Tady to vyšlo díky tomu, že vyloučili Rusy a Bělorusy, plus se nakupily nějaké odhlášky, byla zranění.“
A dokázal jste to, co máte vytetované na krku – alive, tedy naživu. Co přesně nápis znamená?
„Že jsem nakonec povstal z popela. (smích) Že jsem ještě neřekl poslední slovo a ještě něco zahraju. Baví mě hrát s dobrými soupeři. Před zápasem jsem si říkal, že soupeř bude hrát rychle a já budu unavený z kvaldy, možná mi uteče první set, než si zvyknu na rychlost jeho úderů. Ale opak byl pravdou.“
Letos máte malé jubileum. Před deseti lety jste v Londýně senzačně skolil Rafaela Nadala. Vzpomínáte?
„Letos jsem s ním chtěl hrát znovu, chtěl jsem to zopakovat. Akorát los to nechtěl. Rafa měl asi požadavek, že nechce Rosola. (smích) Opravdu jsem chtěl jeho. Nebo nějaké jiné velké jméno. Chtěl jsem jít na velký kurt proti těžkému soupeři, abych si užil atmosféru.“
Připomínají vám lidé, že je to letos deset let od Nadalova skalpu?
„Určitě. Asi dvacet, třicet lidí mi říkalo, že budu hrát zase s Nadalem. Já tomu taky věřil. Už když jsme přijeli s ženou na kvalifikaci do Roehamptonu, šli jsme kolem tohohle areálu a říkali si, že by byla pohádka se sem ještě podívat. A podařilo se. Byla to mission impossible, tři kola kvalifikace, to poslední na tři vítězné sety. Všechno se to povedlo a ani teď moc nechybělo.“
Takže večerka v jedenáct stále platí. Zápas Plíšková - Martincová přerušen za stavu 7:6, 5:5. Dohrávat se bude zítra, podle zvyklostí asi jako druhá runda na stejném kurtu.
Petra Kvitová hrála mizerně, spáchala 10 dvojchyb a soupeřku, která v kariéře na trávě nevyhrála jediný WTA zápas, málem pustila k překvapení. „Snad už to bude jen lepší,“ věřila dvojnásobná wimbledonská vítězka. Rozhovor čtěte zde >>>
Tak zápas Plíšková - Martincová nasazený na jedničku, do kolika se tam pod světly může hrát, ale fakt netuším.
Tak s českým derby dělají pořadatelé psí kusy. Nakonec na trojce nebude, ale ještě se snaží zápas někam nasadit. A za chvíli bude tma...
Zápas Karolíny Plíškové s Terezou Martincovou byl posunutý v programu, mělo by se začít hrát za chvíli na kurtu číslo 3. Těžko ale dnes ty dvě skončí, déle než do půl desáté londýnského času vidět na kurtu nebude.
Jiří Lehečka měl s Krajinovičem solidně našlápnuto, vedl 2:1 na sety, ale v koncovce ho 26. nasazený přetlačil.
Dřelo to, ale vstup do Wimbledonu Petra Kvitová zvládla. O hlavu menší šestadvacetiletou Italku Jasmine Paoliniovou přemohla čerstvá vítězka z Eastbourne 2:6, 6:4, 6:2, byť z výkonu nadšená nebyla. Tradičně nervózní první kolo doprovodila 10 dvojchybami a mizernou úspěšností prvního podání. Příští soupeřka – Rumunka Ana Bogdanová.
125. Tolik dní čekala Barbora Krejčíková, až bude moci zase zajásat nad vítězným zápasem. „Jupí, konečně mě nic nebolí,“ smála se dobře naladěná kometa minulé sezony, když usedla v tepláková soupravě a žabkách na tiskové konferenci. Cesta vzhůru může začít. Krejčíková má štěně, začala vařit. A opět i vítězit - čtěte zde >>>
Wimbledonská specialistka narazila. Dvě čtvrtfinále uhrála Karolína Muchová na londýnské trávě při svých dvou startech, tentokrát jí však los do úvodního kola přiřknul šampionku z roku 2019 Simonu Halepovou. A rumunská favoritka dominovala 6:3, 6:2.
Karolína Muchová už na kurtu č. 1 vzdoruje někdejší světové jedničce Simoně Halepové, Petra Kvitová na dvojce hraje s Italkou Jasmine Paoliniovou...
Zdeněk Kolář vypadl při své premiéře mezi muži v prvním kole, Benjaminu Bonzimu podlehl ve třech setech 3:6, 3:6, 1:6. Do boje se Srbem Krajinovičem se už pustil také Jiří Lehečka.
Po Jirkovi Veselém a Marii Bouzkové je Barbora Krejčíková třetím českým zástupcem ve 2. kole Wimbledonu.
Nebyl to výkon, o kterém byste psali domů rodičům. Ale výhra se počítá a Barbora Krejčíková na ni čekala 125 dní od únorového turnaje v Dauhá. Marynu Zanevskou, osmadvacetiletou rodačku z Ukrajiny s belgickým pasem, zdolala 7:6 (4), 6:3. A ve druhém kole se utká s nebezpečnou Švýcarkou Victorií Golubicovou, loňskou čtvrtfinalistkou Wimbledonu.
Barbora Krejčíková proti Belgičance Zanevské rychle vedla 4:1 se dvěma brejky, nakonec ale musela o první sadu bojovat v tie-breaku. Ten už vyhrála.