V náručí se stříbrným talířem pro vicemistra Wimbledonu Tomáš Berdych euforicky prohlásil: na French Open přišlo semifinále, v Londýně finále, tak už zbývá jen vyhrát Ameriku. Pár dní před pondělním startem US Open ale nasadil pokornou tvář. „Byla to pouze nadsázka,“ prohlásil sedmý nasazený tenista pro Flushing Meadows a podle mnohých jeden z největších favoritů posledního grandslamu sezony.
Brzy pětadvacetiletý borec se po epochálním wimbledonském tažení na okruhu jen nadechoval k dalším velkým věcem, než aby naplno zářil. Na třech turnajích vyhrál pět zápasů, třikrát padl.
V Torontu mu ve čtvrtfinále unikl třetí skalp Rogera Federera za sebou. Se Švýcarem nestačilo ani vedení 5:2 v rozhodující partii. A také ho trápil úpon levého stehna.
„To nejdůležitější mě čeká ale v New Yorku, ostatní byla víceméně příprava. A doufám, že tady ukážu také to nejlepší,“ prohlásil „Berdman“, jenž má být následovníkem Ivana Lendla. Právě ten US Open miloval nejvíc a osmkrát v řadě hrál ve Flushing Meadows finále.
Na US Open budete startovat již poosmé, začínal jste v New Yorku jako sedmnáctiletý zelenáč a od té doby jste tvrdíval, že je to váš nejoblíbenější grandslam. Platí to stále?
„Strašně těžko se mi z těch čtyř turnajů teď vybírá ten nejlepší. US Open je něco úplně jiného než dva evropské grandslamy, jež dýchají větší tradicí a jsou komornější. Tady je to zase větší show. Nemůžu říct, že by se mi tu nelíbilo, ale jelikož hodně záleží také na výsledcích, tak po finále v Londýně musím říct, že můj nejoblíbenější grandslam je teď Wimbledon.“
Na ten si ale musíte rok počkat. Nyní čeká šichta v kouři z připálených hamburgerů, řevu přelétávajících letadel a s neposednými diváky v ochozech. Jak jste se na US Open v předešlých třech turnajích naladil?
„Washington byl na rozjezd, po Wimbledonu jsem měl nejdelší pauzu v sezoně a není důležité, aby člověk začal a hned předváděl sto procent výkonu. To hlavní je US Open, ostatní jsem bral víceméně jako přípravu. Doufám, že to nejlepší teď přijde v New Yorku.“
Highlightem vaší letní šňůry po severoamerických betonech bylo čtvrtfinále v Torontu s Federerem, ve kterém jste se již téměř dotýkal třetího triumfu nad nejlepším hráčem všech dob za sebou. Jak moc prohra bolela?
„Hodně. Ještě den či dva po zápase jsem na to myslel, byl jsem naštvaný sám na sebe. Měl jsem utkání ve svých rukou a mohlo to být potřetí za sebou, kdy bych ho porazil. Ale podobný zápas jsme sehráli v březnu v Miami, kdy jsem stejně tak se štěstím vyhrál já. Teď to vyšlo jemu. Už jsem to hodil za hlavu a vzal si z toho jen to pozitivní: tedy, že jsem si znovu dokázal, že ho můžu porazit.“
Na posledních dvou turnajích v Torontu a Cincinnati jste měl potíže s úponem levého stehenního svalu. Podařilo se zranění vyléčit?
„Trápilo mě to hlavně v Cincinnati, ale to nebyla příčina prohry s Baghdatisem. Asi si po dvou předešlých turnajích tělo řeklo dost, možná jsem mohl poskládat program jinak. Chyběla mi síla, cítil jsem se unavený. Noha mě trápila, ale po posledním turnaji jsem si dal celý víkend volno, hodně jsem se zranění věnoval. Noha už je úplně v pořádku a trénuji naplno.“
Fanoušci si vybaví vaše powimbledonské prohlášení, že po semifinále French Open a titulovém boji ve Wimbledonu již na US Open přijde titul. Hlásíte se k němu stále?
(smích) „Když jsem o tom takhle mluvil, bylo to s velkou nadsázkou, protože tohle není můj styl, abych něco takového navenek vyhlašoval. Do US Open půjdu úplně stejně jako na předešlých dvou grandslamech. Od prvního kola budu makat na sto procent, pokusím se vyhrát první zápas a pak zase a zase. Nemaluji si, že tady budu hrát opět semifinále či ještě něco víc. Dnes je tenis strašně vyrovnaný, každý dokáže vyhrát turnaj a porazit kohokoliv. Člověk si nemůže být jistý ani v prvním kole.“
Vy ale budete poprvé v životě nasazený v elitní osmičce, což znamená, že s úplně nejlepšími hráči planety se můžete střetnout nejdřív ve čtvrtfinále. Berete to jako velkou výhodu?
„Samozřejmě je výhodou, že je člověk takhle výš nasazený. Ale nedělal bych z toho extra velkou pomoc. Člověk soupeře stejně musí přebojovat a uhrát si to na kurtu sám. Nasazení ho určitě nezachrání.“
Budete mít ale kolem sebe aureolu hráče v životní sezoně, sedmého muže světa, jehož znají už po celém světě. Jak se vůbec žije na špičce žebříčku? Změnilo se pro vás něco?
„Je na mě upřena větší pozornost, jak od pořadatelů turnajů, tak od fanoušků. Stává se mi teď víc, že mě lidé na ulici poznávají. V plánu mám i exhibici v Central Parku, kde bude asi dvě stě dětí a budeme tam dělat nějaké srandy. Měl bych s nimi přehazovat i míčky přes síť. Pak se vrátím zpátky do tréninku, budu odpočívat. Přijedou mi i rodiče, o to to bude zase příjemnější.“
Po wimbledonském tažení jste nakonec kvůli únavě a potížím s břišními svaly vynechal Davis Cup v Chile. Nyní bude stejný programový šrumec, hned týden po US Open čeká semifinále v Srbsku. Nebojíte se dalších komplikací?
(smích) „To jsou ty nejlepší komplikace, když je máte kvůli svým dobrým výsledkům. Času před zápasem je ale vždycky spousta, tohle by mělo být v pohodě. Na zápas v Srbsku se strašně moc těším.“
Jak vás z tohoto pohledu těší rostoucí forma Radka Štěpánka, jenž se v New Havenu konečně chytil a postoupil už do čtvrtfinále?
„Těší mě moc. Vracet se po dlouhém zranění je pro hráče vůbec nejtěžší úkol. Zápasy mu strašně chybí, ostatní jsou rozehraní. Musím říct, že je teď pro Radka i pro celý náš daviscupový tým výborné, že se mu podařilo posledních pár zápasů vyhrát a dostává se zase zpátky. Každý vyhraný zápas dodá Radkovi sebevědomí a tím bude silnější i náš tým. Naše šance tak rostou.“
