Přiznám se, že v jednu chvíli jsem si začínal myslet, že Jaromír Jágr se nezvedne. Nebyl to on, jeho krok byl pomalý, skluz málo klouzavý, výraz ve tváři lehce ztrápený.
Po dvou letech se ocitl znovu na kanadském ledě, pod obrovskou optikou zdejších expertů, skautů, manažerů, hokejových legend.
Mnohé z nich sledovali federální bitvu Česko-Slovensko jen kvůli číslu 68. Tedy kvůli Jágrovi, nikoliv z důvodu pozorování Slováky Jurčiny.
Miroslav Horák, redaktor deníku Sport • Foto spo
|
Má na to vůbec ve 38 letech? Co asi tak předvede, když nehraje v NHL, ale kdesi v zapadákově v Rusku? Kanadská veřejnost se nemohla ptát jinak.
A dlouho si odpovídala negativním tónem.
Ne, je to pryč. Jágr už nikdy nebude tím bourákem z před pár let.
Jenže to by nebyl Jágr, aby se nekousl a všechny přesvědčil o opaku. Jeho drtivý comeback do zápasu na konci druhé třetiny zároveň znamenal okázalý návrat na nejjasnější hokejovou scénu světa.
Skvělý brejk, precizní zakončení. Brzy na to nádherná kulišárna v podobě vtipného odstranění dvou Slováků, z čehož rezultoval rozhodnutý zápas pro Čechy.
Jágr mohl spokojeně usínat. Vrátil se domů. Ve velkém stylu. NHL má zase o čem přemýšlet. Smlouva v některém z klubů slavné ligy by byla logickým vyústěním toho, co jsme ve čtvrtek ráno v jeho podání viděli!
