Sezonu Světového poháru ukončila mezi slalomářkami na výtečném pátém místě a už teď přemýšlí, jak se příště dostat ještě výš. Vedle lyžařské techniky by Šárka Strachová ráda změnila i myšlení. „Mám nadhled, ale ten člověka může brzdit,“ uvědomuje si někdejší mistryně světa a olympijská medailistka v obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Co s vámi dělá, když si vybavíte, jak jste se v létě roku 2012 ocitla ve vážném stavu v nemocnici a prodělala jste operaci mozku? Vážíte si víc života?
„Už předtím jsem se hodně změnila, takže si nemyslím, že by právě tahle událost měla nějaký zásadní vliv. Každopádně spoustu věcí jsem začala vnímat s větším nadhledem a pokorou. Když se nepovede závod, jsem naštvaná, ale po dvou hodinách vychladnu. Vím, že je to jenom sport, nemá cenu se z toho hroutit. Je to sice moje práce, která je důležitá, ale musí to být i zábava. Jenže je otázka, jestli mi to přímo při závodění pomohlo, nebo ne.“
Jak to myslíte?
„Když chcete vyhrávat, musíte být do závodů vtažený. Naplno. Být naštvaný, když se to nepodaří. A jít do toho s tím, že chcete…“ (přemýšlí)
Ostatní zničit?
„Ano. Zničit, všechny roztrhat. Rozmačkat. A právě při tom ne vždycky pomáhá ten nadhled, pokud si řeknete, že v porovnání s bojem o život je tohle jenom maličkost. Když si uvědomíte, že projíždíte brankami, kolem stojí trenéři, měří to, myslí si, že jsou středobodem vesmíru… A vy víte, že je to malichernost oproti opravdu důležitým věcem v životě. Jenže paradoxně to člověka může brzdit. Protože bych si spíš měla říct: Teď jsem tady, chci vyhrát. Musím vás všechny sežrat, roztrhat! V tom případě musí jít nadhled stranou.“
Dlouhodobě bojujete s tím, že byste měla být dravější.
„Tohle není úplně moje přirozenost. Je pravda, že se k tomu musím někdy motivovat. Nebo i nutit. Protože ve své přirozenosti jsem klidnější. V tomto ohledu mám rezervy.“
Co vám v takovou chvíli pomůže?
„Všechno hodit za hlavu, věřit si, že jsem dobrá. Udělat maximum. Dát do toho všechno. Jsou to fráze, ale nic jiného mi nezbývá, protože v sobě nemám tu dravost. A myslím si, že to ani nejde naučit. Nejvíc tedy pomůže touha. Nebo vášeň pro pohyb a pro sport.“
V rámci tréninku se věnujete i boxu. Nepřispěje k většímu nabuzení si před startem s trenérem zaboxovat?
„Před závody neboxuju, ale obecně je pravda, že mě to mohlo víc nabudit. Box mi pomohl do dravosti, do dynamiky. Ale je to jenom malá součást tréninku.“
Kompletní rozhovor v pátečním Sport Magazínu
Z dalšího obsahu pátečního Sport Magazínu:
Uniklo z facebooku: atlet Petr Svoboda
Světový fotbal: proč Atlético nedostává góly a jaká je filozofie Jamieho Vardyho
Vysoká hra Zdeňka Haníka: reakce na výrok hokejové hvězdy Petra Nedvěda
Auto: Renault Mégane GT
Můj první gól: Martin Hašek
Sportovní TV přenosy na celý týden
