Domažlice ve třetí lize jako legendární sestava Arsenalu, přezdívaná The Invincibles? Ne, první sezonu pod vedením trenéra Pavla Horvátha asi nezvládnou bez porážky jako Thierry Henry a spol. na jaře 2004. Ale některé záblesky tehdejší Wengerovy fotbalové taktiky byste, pokud si na utkání ČFL najdete čas, spatřit mohli. „Byli nechytatelní,“ říká Pavel Horváth v rozhovoru pro páteční Sport Magazín.
Pavle, psal jste si tréninkové deníky?
„Nějaké jsem si psal. Ale vždycky to bylo jen v přípravě. V soutěži už jsem si žádné poznámky nevedl. Nicméně svůj notýsek mám.“
Od kterých trenérů, kteří vás provázeli kariérou, jste čerpal inspiraci nejvíc?
„Od všech posledních trenérů ve Viktorce něco v hlavě mám. Samozřejmě, že nejvíc toho je od Pavla Vrby, s kterým jsem strávil pět let. S Miroslavem Koubkem jsem byl rok a s Dušanem Uhrinem necelou sezonu. Konkrétní nebudu, ale ukážu to klukům a uvidíme, jak to bude fungovat.“
V zahraničí jste na podnětného kouče narazil?
„V Japonsku mě vedl Angličan Stuart Baxter. Spojil jsem se s ním, aby mi poslal sestřih Arsenalu z doby, kdy vyhrál Premier League bez jediné porážky. Je tam nádherně vidět přechodová fáze, kterou bych si představoval. Hráči byli už v obranném postavení připravení na přepnutí do protiútoku. Pak to bylo ve spojení s jejich rychlostí a fotbalovostí pro soupeře nechytatelné. Netvrdím, že tady máme Henryho, Ljungberga nebo Overmarse, ale tohle mě hodně inspirovalo.“
Jak se díváte na poměr improvizace a taktiky ve hře?
„Pokud budete mít v mužstvu ze šesti útočných postů pět obsazených nadstandardně inteligentními a konstruktivními fotbalisty, můžete improvizovat každý zápas. Ale pokud mužstvo bude mít jen jednoho špílmachra, což se už dnes nenosí, potom je to o nácviku a taktice.“
Záleží tedy na hráčské kvalitě.
„Když si vzpomínám, jak jsme třeba hráli v Plzni rohy. Doufám, že se na mě kluci neurazí, ale byl rozdíl jít rozehrávat roh s Vláďou Daridou, anebo s jinými. Věděl jsem, že když dám Vláďovi balon a nebude to postavené tak, jak to mělo při signálu být, tak jsme z toho stejně nějak fotbalově vyjeli. Vzájemně jsme si udělali prostor a vybruslili jsme z toho. U jiných hráčů bylo procento, že v případě změněné situace zazmatkují, větší.“
Kompletní rozhovor a reportáž v pátečním Sport Magazínu
Dále čtěte ve Sport Magazínu
Rozhovor: jachtař Milan Koláček
Můj fotbal: Joe Hart
Uniklo z facebooku: Serena Williamsová
Můj první gól: David Zoubek
Infografika: fotbalová Premier League
