Fotbalová planeta včera večer hltala moskevský los mistrovství světa – a Jan Koller s ní. „Jsem zvědavý, jak Rusové šampionát zvládnou,“ říká historicky nejlepší střelec české reprezentace, jenž hrál rok a půl v Samaře za Křídla sovětů.
Šéf FIFA Gianni Infantino chválí Rusko a očekává nejlepší mistrovství světa v historii. Co vy?
„V létě budeme moudřejší. Obyčejní Rusové jsou skvělí hostitelé: ti nejchudší by se rozdělili i o poslední kousek chleba. Zato boháči dovedou být pěkně arogantní. Trochu se bojím o ruskou infrastrukturu, jak zvládne nápor fanoušků z celého světa. Třeba Moskva a Petrohrad připomínají klasická evropská města, o ně nemám strach, ale…“
Ale?
„Netuším, jak to dali dohromady třeba v Samaře. Před půl rokem jsem mluvil s Jirkou Jarošíkem, s kterým jsme tam spolu hráli. Nedávno v Samaře byl a říkal mi, že se to tam od našich časů moc nezvedlo. Každopádně nechci být pesimista za každou cenu, Rusové mají zkušenosti ze zimní olympiády v Soči 2014 a určitě se zase budou chtít vytáhnout.“
Bylo to poznat už na včerejším losu, ceremoniál byl pompézní.
„Losování je vždycky svátek, jako hráč jsem je sledoval pozorně. Ale nikdy jsem se dopředu nestresoval, podepsal bych slova Cristiana Ronalda: stejně nakonec musíte porazit každého. Bez ohledu na to, koho vám los přidělí.“
Právě s Ronaldovým Portugalskem si los zašpásoval, hned ve skupině narazí na Španělsko. Těšíte se na tenhle duel?
„Tenhle zápas bude obrovské lákadlo. Portugalci jsou úřadující mistři Evropy a Španělé je budou chtít za každou cenu porazit, kvůli prestiži i kvůli postupu. Na první pohled je hodně zajímavá i skupina D.“
Argentina, Island, Chorvatsko, Nigérie. Že by skupina smrti?
„Může z ní projít kdokoliv. Argentina do Ruska postoupila s odřenýma ušima, v kvalifikaci nečekaně často ztrácela. Island už loni na mistrovství Evropy ukázal, že se srdcem a bojovností dokáže dojít daleko. A Chorvatsko s Nigérií? To jsou střelci: buď zahrají fantasticky, nebo úplně propadnou.“
Když se bavíme o mistrovství světa, vzpomínáte na to jediné svoje? Před jedenácti lety, v roce 2006, jste byl v Německu u toho, když Češi vypadli ve skupině.
„Na to se nedá nikdy zapomenout. Přitom to tam tak krásně začalo: v páté minutě jsem dal Američanům gól. Jenže pak jsem se zranil, po prvním vítězství přišly dvě porážky s Ghanou a Itálií a jeli jsme domů. Mrzí mě to, ale dodneška si vážím toho, že jsem mistrovství světa aspoň jednou zažil na vlastní kůži. Už se těším na léto: sednu si k televizi a vychutnám si to.“
