Ve vizitce se mu u sezony 2005-06 skví 56 gólů. Meta, jakou za posledních deset let překonal jenom superkanonýr Alexandr Ovečkin. Přesto se jméno Jonathana Cheechoo neskví ve výkladní skříni NHL. Dnes už ne. Stalo se z něj tuctové zboží ze zaprášených regálů.
Poslední sezonu strávil na farmě a je rád, že mu St. Louis nabídlo dvoucestnou smlouvu za 600 tisíc dolarů. ST. LOUIS/PRAHA - NHL mu ležela u nohou. Jeho divoké oslavy gólů, výbuchy nelíčené euforie štvaly protivníky, které zas a znova svými trefami ničil. Pózoval s trofejí pro nejlepšího střelce ligy...
Psal se rok 2006 a Jonathan Cheechoo, potomek kanadských indiánů, byl senzací v dresu San Jose.
| JONATHAN CHEECHOOO |
| * útočník s indiánskými kořeny, narozený 15. července 1980 v kanadském Moose Factory * v NHL hrál dosud za kluby San Jose Sharks (2002-09) a Ottawa Senators (2009-10), v 501 zápasech posbíral 305 bodů (170+135) * v sezoně 2005-06 nasázel 56 gólů a získal Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL * Senators v létě 2010 vykoupili poslední rok jeho pětileté smlouvy na 15 milionů dolarů * loni neuspěl na zkoušce v kempu Dallasu a hrál AHL ve Worchesteru, letos podepsal dvoucestnou smlouvu se St. Louis, v prvním týmu si vydělá 600 tisíc dolarů |
Teď, po postupném uvadání, výměně, zpackaném roce v Ottawě, vyplacení z patnáctimilionové smlouvy, neúspěšné zkoušce v Dallasu a pokorné dřině ve farmářském týmu podepsal jednatřicetiletý útočník dvoucestný kontrakt se St. Louis, kam berou málem každého, kdo má ruce a nohy.
Když ho nechají v prvním týmu, přijde si na 600 tisíc dolarů. O patro níž si vydělá jen 105 tisíc. Pro zámořského profíka směšné částky. Co se jenom s tím chlapcem stalo...
„Býval to jeden z nejlepších hráčů ligy, ale pak už šel jenom dolů. Je to neuvěřitelný příběh, který ukazuje, že stačí jedna špatná sezona a hned se na vás začnou koukat jinak. I když jste padesátigólový střelec,“ ví Milan Michálek, Cheechooův kamarád, který s ním zažil začátky v San Jose i trejd k Senators.
Spolu bydlívali na pokoji při týmových výjezdech, spřátelily se jejich manželky a ti dva si dodnes volají. Jen jejich hokejový osud je poněkud odlišný.
Z Michálka je klíčový muž Ottawy a opora české reprezentace, Cheechoo hokejově strádá. I přes druhořadé hráče, kteří ho ještě nedávno obdivovali, se složitě prokousává zpátky nahoru. S nejistými vyhlídkami.
Přitom jeho příběh dlouho naplňoval parametry pohádky. Z Moose Factory, ani ne třítisícového sídla původních obyvatel kontinentu v kanadském Ontariu, kde se každý soused v dřevěném domku jmenuje Cheechoo, se poctivý pracant vydal do velkého světa.
A dobyl ho. Léta strávená mydlením puku na branku za barákem a tisíce hodin kličkování mezi dětmi na zamrzlém plácku zúročil do výtečných statistik v juniorských soutěžích. Vytýkali mu jen neuspořádané bruslení, tak svoje návyky změnil. Aby víc vynikly jeho šikovné ruce.
V roce 1998 ho jako 29. v pořadí draftovalo San Jose. Ve své druhé sezoně už nasázel 28 branek a v té další, po výluce, si ho k ruce vzal velký Joe Thornton. Cheechoo realizoval géniovy nápady, ovládl střeleckou tabulku NHL a svému kolegovi pomohl překonat Jaromíra Jágra v souboji o nejproduktivnějšího hráče ligy.
Jenže z 56 gólů bylo příští rok 37. Pak 23. A potom už jen 12. Výměna do Ottawy v létě 2009 proto přišla vhod. „Byl rád, že dostane novou příležitost, těšil se,“ vzpomíná Michálek, který zamířil stejným směrem jako náhrada za Dany Heatleyho.
Ovšem Cheechoo pořád ne a ne najít svou starou jiskru. I když původně hrál i přesilovky se Spezzou a Alfredssonem, za 61 zápasů mu napočítali jenom 5 zásahů.
„Byl z toho hotový, nesl to těžce. Je to kluk, který si všechno strašně bere, myslí si, že všechno je jen jeho chyba. Tohle se mu dostalo do hlavy, a to je potom těžké odtud dostat,“ připouští Michálek. „A to na sobě přitom pořád neskutečně maká.“ Kdysi obávaný kanonýr najednou zůstával spíš na střídačce, stával se nepotřebným. Klub potom radši začal dávat přednost mladším a vykoupil poslední rok jeho smlouvy, která mu zaručovala 3,5 milionu dolarů.
Cheechoo se na všechno mohl vybodnout a jít třeba do Ruska. Kdejaký movitý oligarcha by ve svém týmu KHL rád přivítal muže s vizitkou nejlepšího střelce NHL. A navrch by ho náramně zaplatil. Švýcarsko, Švédsko, i tam by se určitě jeho šikovnost hodila. Jenže on to vidí jinak.
Chce všem ukázat, že patří do NHL. A že tam může pořád hodně dokázat.
I proto loni vzal potupnou zkoušku v kempu Dallasu, kde nakonec neuspěl. Proto si potom z několika možností vybral rok ve Worchesteru v AHL, kde se 47 body vyhrál týmovou produktivitu. Teď si pořídil kondičního trenéra, s nímž pracuje na výbušnosti. Tak, aby byl zase tou neudržitelnou hrozbou, co dřív.
„Doufám, že se z toho všeho vyhrabe,“ vzkazuje Michálek. „Ještě tak starý není, měl dobrou sezonu na farmě, tak třeba mu to v St. Louis sedne. Ale bude to mít těžké, to je jasné...“
