Rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. A Rafael Nadal často opakuje: Když jsem to zvládl já, může to zvládnout i kdokoliv jiný. Dovolím si tvrdit - deset titulů na Roland Garros už nikdo nikdy nevyhraje. Včera jsme byli svědky největšího sportovního výkonu v dějinách. Zde jsou argumenty.
1. Na nejtěžším turnaji
Před lehkostí a samozřejmostí, s jakou Rafa na pařížské antuce vítězí, je snadné zapomenout, že tyhle dvoutýdenní gladiátorské hry jsou pro tenisty nejbrutálnějším testem. Jiří Novák se vždy mračíval, že Jan Kodeš proslul coby wimbledonský šampion, přitom vyhrál i dvakrát Roland Garros, v Novákových očích mnohem náročnější turnaj. Spousta těch, jimž dnes říkáme legendy, tímhle testem neprošla. Pete Sampras, Jimmy Connors, Stefan Edberg, Boris Becker, John Newcombe či Arthur Ashe.
Mnohahodinové zápasy na pomalé antuce, do toho vítr, častý déšť nebo pařák na kurtech, nad nimiž se stále neklene byť jediná střecha. A naprosto nepochopitelně ani světla, takže se mač nemusí dohrát. Program na Roland Garros dokáže být ďáblův dárek.
2. V nejlepší éře
Hájit svou pozici musel a musí v nejtěžší éře, jakou kdy tenis poznal. Největšího z největších Rogera Federera v Paříži porazil pětkrát z pěti pokusů, čtyřikrát ve finále. O kolik bohatší mohl být Švýcarův životopis, nebýt Rafy. Mimochodem někteří Federera pokládají za třetího nejlepšího antukáře dějin po Nadalovi a Borgovi.
Španěl dokázal odolávat i nájezdům hladového Novaka Djokoviče, s nímž má v Paříži skóre 6:1.
3. Stále hladový
Vzpomenete si, jak vypadal váš život na jaře roku 2005? Co všechno se změnilo? Na pařížské antuce skoro nic - Rafa pořád vítězí. Je fascinující, že si víc než dekádu udržel zápal, jenž ho dělá výjimečným. Přes všechno nadání je pro něj „golemovým šémem“ hlava. Mluvíme o jedné z nejunikátnějších tenisových povah historie. Pochyby a pocit nejistoty jsou palivem, na které Nadal jede celou svou kariéru.
Každý zápas běží jako o život. Nenamlouvá si pouze, že další šance může být tou poslední. On si to skutečně myslí. „Kdo o sobě nepochybuje, je tak arogantní,“ říkává chlap, pro kterého na kurtu neexistuje nic jiného než další bod a s takovou maniakální koncentrací pochoduje po pařížských kurtech (z pověrčivosti nikde nešlape na čáry) už dvanáct let.
4. Přes všechna zranění
Statistici spočítali, že kvůli zraněním přišel Rafael Nadal o téměř tři roky kariéry. Na svůj nejdůležitější turnaj sezony se ale pokaždé dokázal nachystat. Vlastně zpočátku ne, o Paříž 2003 přišel kvůli zápěstí a 2004 promarodil s únavovou zlomeninou nohy. Od chvíle, co se ale poprvé zakousl do Poháru mušketýrů (2005), nikdy nevynechal.
Vypadá jako nepochopitelný zázrak, že chlap, jehož namáhavý tenisový styl měl být příliš náročný, než aby vydržel sportovat do třicítky a jeho tělo se na dlouhou dobu skutečně několikrát rozpadlo, hraje v jednatřiceti na antuce líp než dřív a zdaleka nekončí.
Související články
