Hokejový trenér Alois Hadamczik podrobil fungování v českém hokeji kritice a nabídl srovnání s hokejovou a fotbalovou akademií v Salcburku, kam mimo jiné poslal i svého vnuka. Jelikož jsme s kolegy ze sportovních svazů toto centrum minulý týden navštívili, nabízím svůj pohled.
Začnu citací Aloise Hadamczika z rozhovoru pro deník Sport ze dne 2. října: „Je tam úplně jiná výchova, myslím, že kluci jsou nadmíru spokojeni. V Salcburku pracují s jejich věkovou kategorií tak, že pořád učí hrát hokej, k tomu mají vynikající tréninkové zázemí. Vyřešeno je stravování, škola. Myslím, že taková akademie nemá ve světě obdoby.“
Ano, téměř vše mohu potvrdit, až na poslední větu, jelikož nemám informace, abych mohl srovnávat s obdobnými projekty ve světě. Aby si čtenář mohl udělat úsudek, Akademie v Salcburku je součástí systému akademií pod křídly Red Bullu (dále třeba Lipsko, New York, Sao Paulo), přičemž ta salcburská je zaměřená na fotbal a hokej. Pracuje se s kategoriemi od U7 (do sedmi let) až do U18. Osobně jsem do Salcburku vycestoval nikoliv proto, abych se nechal ohromovat tamními podmínkami (to je především otázka financí), ale chtěl jsem se inspirovat myšlením lidí v tomto projektu. Primárně mě nezajímal systém, ale postupy, hodnoty a myšlení.
Všichni, kteří nám představovali projekt v Salcburku, mluvili jiným jazykem - a nemyslím tím angličtinu či němčinu, ale jiný odborný jazyk, na což už jsem ze zahraničí zvyklý. Z toho, co jsem viděl, nejvíce oceňuji, že mají jasně stanovené a všemi respektované priority a jsou zaměření na proces, nikoliv na jeho výsledek. V Česku stále vzdorujeme tomu, co je jinde všem jasné. Čemu? Připustit si, že když se mládežnický klub zaměří na proces, výsledky se dostaví, zatímco když se zaměří na výsledky, zanedbá se přirozený vývoj hráče a výsledky nakonec stejně nepřijdou. Ne každý se nakonec stane vrcholovým sportovcem, i tak by mu akademie měla pomoct vybudovat jiné hodnoty a postoje pro život. Navíc by měl na ni člověk mít doživotně dobrou vzpomínku.
V podstatě souhlasím s panem Hadamczikem, že podmínky, jaké jsou v Salcburku k vidění, není možno vidět leckde, ale jelikož jsem v Rakousku deset let žil, tak je třeba říct taky to „B“. Moje děti chodily na Reithmann Gymnasium v Innsbrucku a úroveň zařízení i výuky je s našimi standardy nesrovnatelná. Moje manželka rodila v innsbrucké nemocnici, kde to vypadalo jako ve špičkovém hotelu. Čili Salzburg Red Bull Akademie je o patro výš než český standard mimo jiné i proto, že Rakousko je v životní úrovni a infrastruktuře o patro výš než Česko.
Navštívil jsem kdysi také Kravaře, kde má Alois Hadamczik své centrum. Je to milé prostředí, kde by, dejme tomu, nějaká taková akademie mohla vzniknout, pokud by se ovšem našel mecenáš. Skoro bych si tipnul, že výstavba salcburského centra byla několikanásobně dražší než i ty nejsmělejší plány na přestavbu centra v Nymburce. Ovšem ani v tom nevidím hlavní úskalí, protože je to řešitelné. Větší problém vidím v procesu, protože i kdyby se podařilo vytvořit srovnatelné zázemí jako v Rakousku, stejně by to také nakonec chtělo ještě finské, švédské a kanadské experty na hokej a německé na fotbal, jak jsem to v salcburské akademii viděl. A podle své zkušenosti z volejbalu si nejsem jist, že by to české prostředí skouslo.
Vyžadovalo by to totiž navíc, aby čeští pracovníci, kteří by v takovém (zatím hypotetickém) projektu museli logicky pracovat, nerivalizovali, ale společně táhli za jedním cílem. Zkrátka, aby i v podlaze i ve zdech takové vysněné akademie byla cítit pokora a respekt ke svému zaměstnání i ke kolegům. V Salcburku jsem ji cítil. A to je hodnota, kterou respektuji.
A systém, který v českém hokeji Alois Hadamczik kritizuje? Netroufám si posuzovat, jaký systém výchovy mladých hráčů by byl vhodný pro hokej. Za volejbal mohu říct, že pokud máme na mysli systém, včetně jeho stavebních buněk – tedy lidí – pak rovněž hlasuji pro změny. Mám z vlastního sportu tuto zkušenost: většina lidí chce diskutovat o změnách systémů soutěží, systémů sportovních center, věkových kategorií či řádů a předpisů, ale jen málokdo o změnách tréninkových (učebních) postupů a metod, o hodnotách ve sportu už ani nemluvím. Priorita, kterou v Salcburku všichni ctí, je: „V hlavní roli je HRÁČ – ČLOVĚK a jeho zdravý vývoj, nikoliv projekt či honba za výsledky“.
Témata:
fotbal, blog, volejbal, Salcburk, akademie, Alois Hadamczik, sport, hokej, Zdeněk Haník, Volejbal na Heureka.cz
Související články
