V plamenech se ocitl dřevený dům Ludvíka Raimonda, vítěze Velké pardubické z roku 1954. Třiaosmdesátiletého šampiona vynesli z hořící budovy sousedi. Raimond patřil v padesátých letech minulého století k nejúspěšnějším českým jezdcům.
„Muž se snažil zatopit v kamnech v dřevěném domku, může to mít souvislost s požárem,“ řekl Novinkám mluvčí pražských policistů Jan Daněk o osudu Raimondova domu na rozhraní Horních Počernic a Xaverova.
Třiaosmdesátiletý Raimond už v posledních letech na dostihy kvůli zdravotnímu stavu nechodí, patří ale mezi známé dostihové osobnosti. Jeho nejslavnější chvílí byl triumf ve Velké pardubické 24. října 1954 v sedle hnědáka Unkase.
V ten den ráno byl propuštěn z vojenského jezdeckého učiliště v Hranicích na Moravě, kde působil na vojně jako frekventant. Odjel do Pardubic a odpoledne vyhrál Velkou pardubicou.
Tři překážky před cílem, na obávaném Havlově skoku, přitom Raimond sletěl z Unkasova sedla. Měl ale slušný náskok, podařilo se mu nasednout, což se tehdy ještě smělo, a do cílové roviny vběhl vedoucí kůň se svým jezdcem s pohodlnou převahou nad soupeři.
Inženýr Ludvík Raimond startoval ve Velké pardubické celkem sedmkrát. Své první tři dostihy nedokončil a po pádu z Donovana, na kterém seděl poprvé v životě, v roce 1953 strávil týden v nemocnici. Vítězství se mu zopakovat nepodařilo. V roce 1955 s Unkasem padl na Taxisu, v letech 1957 a 1958 dokončil s Lianem šestý.
Rok poté musel být Lian utracen po hromadném pádu v Poděbradech. Raimond zůstal nezraněn, ztráta koně na něj ale tak zapůsobila, že až do roku 1966 ve steeplechase nestartoval. V kariéře vyhrál osmnáct dostihů steeplechase, jedenáctkrát uspěl na proutěných překážkách a dvanáctkrát v rovinových dostizích.
