PŘÍMO Z LONDÝNA | Před Českým domem se stříbrný medailista Vavřinec Hradilek objal s maminkou, poplácal se s bratrem a tátou. Kamaráda a soupeře v jednom Mika Dawsona, za nímž jezdívá na Nový Zéland, pozval rovnou na malou oslavu.
„Je tu s celou rodinou, jezdím k nim už čtyři roky, je to moje druhá rodina,“ říkal kajakář po přivítání s českými fanoušky.
„Je to hrozně hezkej pocit. Sport dělám hlavně kvůli tomu, že mě to baví. Je pro mě strašně důležité, aby z toho ostatní měli taky nějaký zážitek. Těšilo mě, že jsme lidem předvedli, že vodní slalom není ošklivý sport.“
V kapse mu během povídání neustále blikal mobil, na kterém přibývaly další a další zprávy.
„Ještě jsem to nestihl všechno prolistovat. Už jich je trojciferný počet. Telefon je úplně zahlcený. K tomu nespočet zpráv na facebooku, mailu. Nestihnu všem odpovědět. Všem moc děkuju,“ říkal pětadvacetiletý kajakář.
Na krku se mu houpala stříbrná placka. „Je těžká.“ Snad i proto jeho fyzioterapeut Tomáš Dvořák už musel použít šitíčko. „Trochu praskal stuha, nechtěli jsme, aby to plandalo, když jsem šel sem.“
Fanouškům v Českém domě vyprávěl o dojmech při závodě, který mu přinesl vytouženou placku. „Doufám, že nadále budu stejný Vávra jako Vávra před Londýnem. Na světě i u nás jsou mnohem důležitější osobnosti než stříbrný olympijský medailista.“
V podobném duchu odrazil také dotaz na to, jak naloží s finanční odměnou, která ke stříbru náleží. „To je asi to poslední, o čem jsem přemýšlel. Dělám to pro radost. A že z toho něco cinkne, to je fakt jen bonus navíc. A co s tím budu dělat, to je moje věc.“
Každopádně však plánuje velkou oslavu, která ale ještě musí počkat. Ve čtvrtek je totiž na programu závod deblkanoí, který Hradilek absolvuje se Stanislavem Ježkem.
„Budu rád, když to sjedeme s hlavou nahoru, aby to byla úplná ostuda,“ říkal první český medailista z letošních Her. Snad ne poslední. „Doufám, že už to bude jen cinkat,“ dodával Hradilek.
