Ztracená generace se dočkala aspoň malé satisfakce. Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval se dnes omluvil tehdejším reprezentantům za bojkot olympijských her 1984 v Los Angeles. Na slavnost ve Valdštejnském paláci dorazily desítky bývalých sportovců, scházeli však atleti Jarmila Kratochvílová, Helena Fibingerová či Imrich Bugár.
„Dovolte mi, abych se vám touto cestou za Československý olympijský výbor omluvil za naši neúčast na 23. letních olympijských hrách v Los Angeles,“ řekl Kejval.
Zástupci sportovní generace z poloviny osmdesátých let na tuhle chvíli čekali třicet let. V květnu 1984 rozhodnutí tehdejšího Československého olympijského výboru oznámil jeho předseda Antonín Himl. Oficiálním důvodem byly obavy o bezpečnost sportovců.
Ve skutečnosti šlo o politickou odvetu za bojkot západních zemí, které se v roce 1980 nezúčastnily předchozích Her v Moskvě, sídle tehdejšího sovětského bloku.
„Pozdě, ale přece. Je to příjemné, ale je to po třiceti letech. Ten osten tam zůstane asi navždy,“ povzdechla si diskařka Zdeňka Šilhavá, která v roce 1984 překonala světový rekord. „Pro mnoho z nás to byla životní šance něco dokázat a připravovali jsme se na to dlouhodobě. Já jsem chtěla po olympiádě skončit. Osten tam zůstane, i když je to otupené. Ale nikdo nemůže říct, že to vymaže.“
Na setkání do budovy Senátu dorazili například vicemistryně světa v gymnastice Hana Říčná, tenistka Helena Suková, veslař Milan Doleček, tyčkař František Jansa nebo fotbalisté Luděk Mikloško a Jiří Sloup.
Tři velká atletická jména se ale neukázala. Běžkyně Jarmila Kratochvílová měla povinnosti v Havířově jako patronka závodu Čokoládové tretry. „Nevím, jak se k tomu vyjádřit. Asi je to správné, ale nemuselo se čekat třicet let, mohlo to být i dřív. Asi je to opravdu jen symbolicky, protože je to strašně dávno. Ale vždycky, když se přiblíží výročí, nebo olympiáda, člověk si připomene, že se to nemělo vstát,“ uvedla Kratochvílová.
Světová šampionka ve vrhu koulí Helena Fibingerová pozvání nepřijala. „Já jsem nepřijela proto, že jsem nemohla, ale že jsem nechtěla,“ řekla Fibingerová. „Já jsem se s tím těžce vyrovnávala. Po mistrovství světa 1983 jsem měla poměrně našlápnuto a byla jsem na vrcholu všech svých sil. Neskutečně mě to zasáhlo. Mluvila jsem o tom s panem předsedou olympijského výboru. Já ho podporuju, ale měla jsem pocit, že se někdo měl zeptat nás, jestli to chceme. A já to nechci.“
Právě Fibingerovou si v roce 1984 vybrala televize a přiměla ji k prohlášení, v kterém rozhodnutí o bojkoty olympiády v Los Angeles podporuje. „To byla taky křivda. Když to vidím, ve mně se vaří krev,“ líčí Fibingerová. „Když vytáhnete ten záznam, tam nejsou žádné žvásty, to je nářek nad tím, že nejedeme na olympiádu. Jeden člověk z ÚV KSČ, který řekl, že to je příliš sentimentální, ale já jsem pořád stejná. Na tu dobu, co se mohlo a nemohlo, jsem to řekla docela dobře. Nemluvila jsem o nějakých nebezpečích, což oni chtěli.“
VIDEO | Helena Fibingerová mluví v roce 1984 o bojkotu olympiády
Rozhodnutí bojkotovat Hry v Los Angeles znamenalo pro mnoho tehdejších sportovců konec životního snu. Jarmila Kratochvílová se o něm paradoxně dozvěděla těsně poté, co u léčitelky v malé vesničce na Slovensku vyřešila bolesti v zádech.
„Dozvěděla jsem se to večer ve vlaku, když jsem jela z dědiny u Zlatých Moravců. Paní mi strašně pomohla i lidsky. Řekla mi, že na olympiádu pojedu, že je to prkotina a spraví se to,“ vzpomíná Kratochvílová.
Gymnastka Hana Říčná, vicemistryně světa 1983 na kladině, kvůli ceremoniálu přijela až z Ameriky, kde žije. „Teď po letech, když se dívám zpátky, tak mě to hrozně moc mrzí, protože jsem byla v mých nejlepších letech a myslím, že bych tam po nějaké medaili sáhla,“ řekla Říčná, jejíž sedmnáctiletý syn David by rád na Hrách v Riu de Janeiro reprezentoval Česko.
„Syn byl v americké reprezentaci za juniory, ale na rok 2016 by se na olympiádu v tak velké konkurenci nedostal. Ale může závodit i za Česko, moje děti mají obojí občanství,“ vysvětluje Říčná. „Letos byl o dvě desetiny druhý na mistrovství USA juniorů. Tak třeba se s ním na olympiádu vrátím…“
